Sobota 23. srpna 1873

Sotva se probudím a už začnou přicházet: rukavice, botičky atd. atd. Vidím stále jasněji, že potřebuji nejméně tři tisíce pět set franků.
Worth pošle na dobírku; nemůžu jinak, protože po zaplacení všech objednávek mi zbývají tři franky deset centimů a jeden rakouský krejcar. To je myslím jasné. A teta nemá dost na zaplacení mých šatů. Posílám je tedy do Nice a máma zaplatí. Není to správné — dostávám dva tisíce pět set franků a měla bych si vystačit, ale někdy syn dělá dluhy a posílá je matce, která platí. Proč bych tedy já, dívka, tvor slabší a vrtošivější, nemohla udělat hloupost?
Učesala jsem se devatenáctkrát a pořád to není ono. Konečně scházíme (zelené šaty, špatně) — ostříhala jsem si vlasy příliš nakrátko. Jdu k Reboux, ale klobouky nejsou hotové. Je horko. Jedeme tedy k Mantelové, doporučené Worthem. Klobouky jsou okouzlující. Objednala jsem tmavě modrý: sto patnáct franků. Teď vím, kam chodit: šaty Worth; klobouky Mantelová; botičky Ferry; rukavice Jouvin. Než vejdeme do obchodu, přecházíme ulici; malý Francouz nás zdraví a slyším tetu vykřiknout: Bikovský! Teprve pak jsem toho malého poznala, ale s vousy zošklivěl. Dříve vypadal jako chlapec dvaceti let, teď jako muž pětatřiceti — a tak malý. Byl naprosto rád, že nás potkal. Zítra u nás obědvá a vezmeme ho s sebou na dostihy.
Pak na bulvárech jsem koupila peněženku, velmi pěknou a praktickou: dvacet dva franků u Kleina. Byla jsem v několika obchodech. Vidím hraběnku de Galve v kupé, celá v růžové a šedé — a tváře tak unnaturally růžové, že......................................................
Koupila jsem ještě černý plášť do deště, sto franků — a teď nemám naprosto ani vindru. Mám ještě pět set franků, ale musím zaplatit šaty tři sta a dva klobouky dvě stě. Oběd u Ledoyena.
Ten oběd je odporný; odtud jsme vzaly kočár — a ještě Reboux, není hotovo.
Doma přinesou můj klobouk — je odporný.
|
|

Poznámky

Nepřirozeně. (angl.)