Neděle 13. července 1873

Spala jsem do jedenácti, jaká hanba! Včera jsem znovu prohlédla všechny své deníky od začátku. Nepřečetla jsem vše a zabralo mi to dvě hodiny. Našla jsem tam věci absurdní, za které se teď stydím.
Máma atd. v Monaku; já a Dina s kněžnou Galicynovou na koncertě. U ní se cítím volně, mohu říkat, co si myslím, s ostatními se ostýchám. Před ní mohu říci, že nemám ráda měšťáky, že miluji šlechtu, že společnost v Nice je příliš smíšená, že se tu potkáte s příručími, s úředníčky atd., že ráda chodím do nejlepších obchodů pro šaty, mohu kritizovat dle libosti. Zatímco před mnohými jinými nemohu říci své myšlenky a názory, neboť každý v Nice má víceméně tyto nedostatky. Dotkly jsme se dokonce otázky sňatku.
— Vdejte se za pekaře, hlavně když je bohatý; nehledejte tituly, Bůh nás uchovej.
Pravděpodobně hledala titul a našla toho ničemu, který je jejím manželem. Můj názor je jiný, nenávidím mužiky. Navrhla jsem jet na zmrzlinu k La Victoire, v kočáře of course, a pak jsme nechaly madame u ní a vrátily se. Paul v divadle.