❦
Čtvrtek 10. července 1873
Jeudi 10 juillet 1873
K obědu jsme měly hosty. V pět jsme jely do Monaka s věčnými Anitchkoffovými. Paul má svátek.
A déjeuner nous avions du monde. A cinq heures, nous allâmes à Monaco avec les éternels Anitchkoff. C’est le jour de nom de Paul.
na okraji
Paulův svátek je dnes. Měly jsme hosty — slečny Pattonovy, jsou velmi milé, začínám je mít ráda; zůstaly jsme v mém pokoji, bylo veselo. Byl tam i ten nepřístojný Drillat. Přivedl ho Georges. Na místě mámy bych odložila všechny ohledy a řekla mu, ať toho člověka už nepřivádí, neboť je víc než špatný. Je to..., jedním slovem, člověk, který doprovází kurtizány za deset franků nebo víc, uvádí je do kasina, chrání je. Zkrátka takového člověka nelze trpět.
dans la marge C’est aujourd’hui la fête de Paul. Nous avions du monde, les demoiselles Patton, elles sont très gentilles, je commence à les aimer, nous restions dans ma chambre, on s’est amusé. Il y avait encore cet inconvenable Drillat. Georges l’a amené. A la place de maman, je mettrais toutes délicatesses de côté et je lui dirais de ne plus amener cet homme car il est plus que mauvais. C’est un..., en un mot, qui accompagne les cocottes pour dix francs ou plus, qui les fait entrer au casino, les protège. Enfin un homme comme cela ne peut être souffert.
Večeříme v Monaku; ale jak už to u nás chodí, všichni jsou nespokojení, nikdo se nechce k ničemu mít, a tak všechno zůstává na mně. Místo toho, aby se — jak by udělali rozumní lidé — hned po příjezdu objednala večeře, když jsme pozvaly Anitchkoffovy, šlo se do herny. Hrálo se, prohrávalo, zlobilo; ne, takovéhle zábavy nejsou pro nás, neboť místo toho, aby člověk všechno vzal na sebe, nikdy se nikdo nepokusí udržet pořádek a veselí — libují si v kárání a hádkách. Jsem mučednice, nemohu se dívat na takový nepořádek! Myslela jsem, že je to moje vina, ale od té doby, co jsem slíbila neříct ani slovo navíc a být hodná, vidím, že to není kvůli mně. Je to neštěstí, kletba celé rodiny. Ve skutečnosti se máme rádi, nedokázali bychom si navzájem ublížit ani v nejmenším — naopak, dali bychom za sebe hlavu. Ale neuplyne ani hodina klidu — požíráme se! Hubujeme, vrháme po sobě špičky. A pak u večeře — Polévka není dobrá, měla-li bych to neštěstí říct, a okamžitě:
Nous dînons à Monaco, mais comme il arrive toujours chez nous que tous sont mécontents, personne ne veut rien prendre sur lui et c’est sur moi que retombe tout. Au lieu, comme des gens sensés auraient fait, d’aller en arrivant commander le dîner, puisqu’on a invité les Anitchkoff on alla dans la salle de jeu. On joua, on perdit, on se fâcha; non, de pareils amusements ne sont pas pour nous, car instead de prendre tout sur soi, jamais on ne tente de maintenir l’ordre, la gaieté, on s’amuse à gronder et à se quereller. Je suis un martyr, je ne puis voir de tel désordre ! Je pensais que c’est ma faute, mais depuis que j’ai promis de ne pas dire ni un mot de trop, d’être bonne, je vois que ça n’est pas pour moi. C’est un malheur, une malédiction sur toute la famille. On s’aime, au fond, on est incapable de faire le plus petit mal l’un à l’autre, on se couperait la tête l’un pour l’autre, au contraire. Mais il ne se passe pas une heure de tranquillité, on se mange ! On gronde, on lance* des épingles l’un à l’autre. Et puis quand on est à dîner - La soupe n’est pas bonne, aurais-je le malheur de dire, à l’instant.
„Je jako vždycky, proč hubuješ? Můj Bože, můj Bože, co ona zas bude dělat? Ach, jaké mučení. Jaká hrozná povaha.“
- Elle est comme toujours, pourquoi tu grondes ? Mon Dieu, mon Dieu, que va-t-elle faire ? Oh ! quel supplice. Quel affreux caractère.
Dříve bych odešla s křikem nebo pláčem a zacpanýma ušima; teď — abych dodržela svůj slib — zůstávám klidná, neříkám nic a dusím v sobě strašný hněv, strašné rozhořčení! Konečně se s velkou námahou šlo k večeři — a pokračuje to dál. Proč se tolik objednalo, nikdo nemá hlad. A pak nemohu říct ani slovo, aniž se na mě podívají: co to dělá? Jak křičí! Já
Avant je me serais en allée, criant ou pleurant et me bouchant les oreilles, maintenant pour tenir ma promesse, je me maintiens calme, je ne dis rien et étouffe en moi une colère, une indignation* affreuses ! Enfin, avec de grandes peines, on alla dîner, cela continue. Pourquoi avoir tant ordonné, personne n’a faim. Et puis je ne puis dire un mot sans qu’on me regarde: qu’est-ce qu’elle fait ? comme elle crie ! Je
uteču!! Tak vypadají naše zábavy!
vais m’enfuir !! Voilà nos parties de plaisir !
Uprostřed večeře se všichni trochu rozveselili; oživovala jsem večeři — to mohu říci, aniž bych se tím chlubila — a ke konci šlo vše skoro dobře. Po večeři do kasina; hrála jsem a dost dobře, uhodla jsem mnoho čísel, skoro všechna na začátku. Zkrátka výsledek: z ničeho jsem vyhrála čtyřicet franků, ale nechtěla jsem ty peníze odnést; chtěla jsem ještě hrát, protože jsem je tam vzala a tam je nechám. Přivezla jsem si jen dvacet franků, a to je dobře.
Vers le milieu, on s’égaya un peu, j’animais le dîner, je le puis dire sans m’en vanter, vers la fin tout alla presque bien. Après dîner, au casino, j’ai joué et assez bien, j’ai beaucoup deviné des numéros, presque tous au commencement. Enfin le résultat: avec rien j’ai gagné quarante francs, mais je ne voulais pas emporter cet argent, je voulais encore jouer, car je l’ai pris là et là je le laisserai. J’ai seulement rapporté vingt francs et c’est bien.
V sobotu jedeme do Vídně — já, teta, Dina a Paul. Máma chce, abych jela, z několika důvodů: vidět Výstavu, pochopitelně; rozptýlit se a změnit vzduch, uniknout těmhle vedrům — a ten hlavní... ve Vídni je paní Miloradovitchová a její syn. Máma chce z téhle cesty udělat jakési setkání jako u vévody z Edinburghu a vévodkyně Marie — náhodou se potkat ve Vídni. Neboť si ten sňatek velmi přeje; je to vše, co si pro mě přeje. Myslí, že kdyby si byla jistá, že k tomu dojde, mohla by být o mě klidná. To vše je hezké, ale já si to nepřeji. Je bohatý, mladý; kdybych chtěla jen bohatství, vzala bych si ho. Za chudého se jistě nikdy neprovdám — je to jeho neštěstí i moje. Neboť když člověku schází všechno... a pak — miluji přepych, jsem rozmarná, mám velké představy. Salony, společnost, šaty pro mě hodně znamenají. Budu-li chudá, nebo i jen v dostatku, budu nešťastná. První rok, druhý, to ještě jde; ale později, když láska vychladne — a vychladne rychle uprostřed strádání. Zatímco v bohatství se miluje, čili — já budu milovat vždycky. Člověk má méně času, a protože se vidí méně často, má čas jen na vzájemnou lásku; nechá stranou hádky, ty atributy manželství; miluje se, je spokojen sám se sebou i s druhými. To se ovšem nedá tak dobře vztáhnout na mne jako na manžela; neboť mně je to docela jedno, miluji kdekoli a jakkoli, milovala bych ho stále, celý život; moje láska by neustala, neměla by hranic, nezměnila by se ani s okolnostmi, ani s věkem. Ale to vše je třeba právě proto, aby si žena manžela udržela. Muži nemají rádi ženy prosté — chtějí šaty. Sami to nevědí. Ale žena obklopená přepychem, která není příliš hezká, jim připadá krásná — a nejen to, přitahuje, líbí se. Musí mít pochopitelně jisté způsoby, neboť šaty samy o sobě nejsou nic.
Nous allons samedi à Vienne, moi, ma tante, Dina et Paul. Maman veut que j’aille pour plusieurs raisons: pour voir l’Exposition sans doute, pour me distraire et changer d’air, fuir ces chaleurs, et la principale.... c’est qu’à Vienne sont Mme Miloradovitch et son fils. Maman veut arranger de ce voyage une espèce d’entrevue comme le duc d’Edimbourg et la duchesse Marie; par hasard nous voir à Vienne. Car elle le désire beaucoup ce mariage; c’est tout ce qu’elle désire pour moi. Elle pense que si elle était sûre que cela sera, elle pourrait être tranquille sur mon compte. Tout cela c’est bien, mais ça ne sont pas là mes désirs. Il est riche, jeune; si je ne voulais que la richesse je l’épouserais. Sans doute je ne me marierai jamais avec un homme pauvre, c’est son malheur et le mien. Car lorsqu’on manque de tout... et puis j’aime le luxe, je suis capricieuse, j’ai de grandes idées. Les salons, le monde, les toilettes sont beaucoup pour moi. Etant pauvre, ou même seulement aisée, je serai malheureuse. La première année, la deuxième encore cela passe; mais plus tard quand l’amour sera refroidi et il le sera vite au milieu des privations. Tandis qu’étant riche on aime ou, c’est-à-dire, j’aimerai toujours. On a moins de temps et, se voyant moins souvent, on n’a le temps que de s’aimer; on laisse de côté les querelles, attributs du mariage, on s’aime, on est content de soi et des autres. Ça ne peut si bien s’appliquer à moi qu’au mari; car moi cela m’est bien égal, j’aime n’importe où et comment, je l’aimerais toujours, toute ma vie, mon amour ne cesserait point, il n’aurait pas de bornes, il ne changerait ni avec les circonstances, ni avec l’âge. Mais c’est pour conserver le mari qu’il faut tout cela. Les hommes n’aiment pas les femmes simples, ils veulent des toilettes. Ils ne le savent pas eux-mêmes. Mais une femme entourée de luxe, qui n’est pas très jolie, leur paraît belle, et non pas cela, mais elle attire, elle plaît. Elle doit sans doute avoir de certaines manières, car les toilettes seules ne sont rien.
Ne, nechci Miloradovitche; nemiluji ho, a jak žít s někým, koho nemiluji? Nedokázala bych předstírat. Musím si vybrat muže, kterého miluji, neboť mu budu věrná. Jiná by si vzala muže, kterého nemiluje, protože je schopná — může — mít milence. Já bych to nikdy nedokázala. Jak žít s mužem, kterého člověk podvádí — vždyť bych se rdila celý život, každou minutu!
Non, je ne veux pas de Miloradovitch, je ne l’aime pas et comment vivre avec un que je n’aime pas. Je ne pourrais pas feindre. Je dois choisir un mari que j’aime, car je lui serai fidèle. Pour une autre, elle prendrait un homme qu’elle n’aime pas, parce qu’elle est capable, elle peut, avoir des amants. Moi, je ne le pourrais jamais. Comment vivre avec un homme qu’on trompe, mais je rougirais toute ma vie, à chaque minute !
S tím Miloradovitchem bych se jistě stala největší koketou na světě; zatočila bych mu hlavou. Znám koketérii, vím, co to je — předstírala bych skromnost, prostotu; vypadala bych, jako bych na něj nemyslela (což je pravda). To jest — dala bych mu najevo, že mi je naprosto lhostejný, a pak, pomaloučku, bych tu a tam zrudla — to je snadné, stačí mi mluvit o Hamiltonovi.
Je ferais sans doute avec ce Miloradovitch la plus grande coquette du monde, je lui tournerais la tête. Je connais la coquetterie, je sais ce que c’est, j’affecterais la modestie, la simplicité, je semblerais ne pas penser à lui (ce qui est en vérité). C’est-à-dire que je lui ferais voir qu’il m’est bien indifférent, et puis, peu à peu, je rougirais de temps en temps, c’est facile, je n’ai qu’à parler de Hamilton.
Jedním slovem, jakýmikoli prostředky — přiměla bych ho, aby se do mě zamiloval, a mučila ho, abych se pomstila Hamiltonovi.
En un mot, par n’importe quels moyens, mais je le rendrais amoureux, je le martyriserais pour me venger de Hamilton.
na okraji
Palajka
dans la marge Palajka