Čtvrtek 26. června 1873

Ital dal lekci v nové vile. Začínám si postupně uspořádávat hodiny. Přinesli mi vanu. Koupila jsem dva ručníky, abych jimi zakryla toaletní stolek, který bez toho není hezký; zařizuji si ho po svém se zrcadlem, které jsem koupila u Lamberta, když jsme opouštěly Acqua Vivu. Sloužilo slečně Collignon.
Paul poslal Adama k sousedům požádat je, aby nechávali kočár stát blíž, abychom mohli rozestavit branky na kroket před domem. Souhlasili. Paul a já jsme jim šli poděkovat. Je to Rus, Ternavski, ženatý s Američankou; mají dvě nebo tři děti. Bydlí ve druhém patře, v jedné jeho polovině, druhá je naše. Hned jsme branky zarazili a hráli. Slunce pálí a jen stěží jsem to snášela. Máma nás odtrhla od hry a vzala nás koupat do moře — byla tam paní Gignouxová, máma zůstala s ní, zatímco jsem se koupala.
Opice vylezla po žaluziích do druhého patra k sousedům, rozbila vázy a nevím co ještě. Pan Ternavski se velmi polekal, začal Pitoua vyhánět a na hlavu si dal polštáře a přikrývku, aby se chránil. Báli jsme se, že se zopakuje historie s Tolstoyovou, ale večer jsme hráli kroket s Khalkionoffem a Ternavski vyšel do zahrady, máma se mu omlouvala. Je to muž slušný a milý. Sotva hra skončila, šla jsem si lehnout a nechala Khalkionoffa, Paula a Dinu u Paula. Nemohu psát, chybí mi inkoust, ještě jsem si žádný nekoupila.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále francouzsky: „comme il faut“. ↩