❦
Úterý 24. června 1873
Mardi 24 juin 1873
Od rána se stěhujeme. Co bylo námahy, zmatku, starostí, to se nedá vypovědět. Ve dvě jsme narychlo poobědvaly a pak jsme celou dobu zařizovaly, stěhovaly nábytek, vyklízely pokoje. Dědeček, máma a Paul jsou dole, jídelna také. My všichni v prvním patře a dva salony a třetí, který slouží jako vstupní hala. Nebudu popisovat byt, řeknu jen, že je pohodlný, velký a ne ošklivý.
Depuis le matin, nous déménageons. Ce qu’il y a eu de peine, d’embarras, d’ennuis, ne peut se raconter. A deux heures, nous déjeunâmes à la hâte, et puis tout le temps à arranger, à transporter des meubles, à débarrasser les chambres. Grand-papa, maman et Paul sont en bas, la salle à manger aussi. Nous tous au premier et deux salons et un troisième qui sert d’entrée. Je ne vais pas décrire l’appartement, je dirai seulement qu’il est commode, grand et pas laid.
Tady mám poprvé vlastní pokoj, jsem s ním velmi spokojená — má dvě okna a prosklené dveře vedoucí na terasu podobnou té u žlutého salonu; jeden máme, ne tak hezký jako ten druhý, tenhle má jen žlutý nábytek, záclony jsou jiné. Celý ten dům, kromě velkého salonu a mého pokoje, mi připomíná stanici ve Fjodorovně. Když už byly všechny věci v domě, vešla jsem do salonu a byl tak přeplněný, že jsem skoro ztratila odvahu. Myslela jsem, že nikdy nedokážeme dát všechno na své místo. Přesto jsem se pustila do díla. Jen obrazy mi zabraly skoro všechen čas. Lézt na stoly, zatloukat hřebíky, měřit vzdálenosti. Chodidla mě pálila a bolela1. A necháte-li to na služebnictvu, udělají to ďábelsky špatně. Je nemožné, či spíš příliš zdlouhavé, popsat vše, co jsem musela udělat. Můj pokoj je nejhezčí v domě.
Ici, j’ai ma première chambre à part, j’en suis très satisfaite, elle a deux fenêtres et une porte vitrée, donnant sur une terrasse semblable à celle qui est près du salon jaune, nous en avons un, pas si joli que l’autre, celui-là n’a que les meubles jaunes, les rideaux sont différents. Toute cette maison, excepté le grand salon et ma chambre me rappellent la station de Fédorovna. Quand toutes les choses furent dans la maison, j’entrais au salon et je le vis tellement encombré que j’étais presque découragée. Je croyais que jamais nous ne pourrons mettre tout à sa place. Je me mis à l’œuvre cependant. Pour les tableaux seuls, je dus employer presque tout le temps. Monter sur les tables, clouer les clous, mesurer les distances. Les plantes des pieds me brûlaient et dolevano. Et si on laisse faire cela aux domestiques, ce sera diablement mal fait. Il est impossible ou plutôt trop long de décrire tout ce que j’ai eu à faire. Ma chambre est la plus belle de la maison.
V osm jsme večeřely. Anitchkoffovi bydlí za námi. Jsme dveře ode dveří a máme tu invazi dětí. Ty děti jsou tak protivné. Nesmírně mě otravují. Konečně jsem si v půl dvanácté lehla, unavená k padnutí.
A huit heures nous avons dîné. Les Anitchkoff demeurent derrière nous. Nous sommes porte à porte et nous avons une invasion d’enfants. Ces enfants sont si détestables. Ils m’ennuient tellement. Enfin, à onze heures et demie je me couchai fatiguée à l’impossible.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „dolevano“ – Marie přechází do italštiny pro fyzický pocit. ↩