Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 23. května 1873

Vendredi 23 mai 1873.

V jedenáct hodin ráno jsme dorazily do Ženevy, a když jsem uviděla katedrálu, kterou jsem loni kreslila v plenéru, byla jsem nadšená. Oči mi zářily a tvář mi oživla. Z nádraží jsme vzaly kočár a jely přímo do školy, kde je Paul. Konečně jsme tam byly. Čekala jsem v salonu, když jsem v předpokoji zaslechla hluboký hlas

At eleven o'clock the next morning we reached Geneva and when I saw the cathedral, which I have drawn last year from nature, 1 was delighted to see it. My eyes were brilliant and my face animated. From the railway station we took a coach and we drove directly to the school where Paul is. We came at last. I was waiting in the parlour when I heard a rude voice in the antichamber and a lad of about seventeen sprang in the carriage when mamma was waiting.

Byl to Paul, velký kluk, s hnědými kadeřemi na ramenou — v tom účesu byl tak ošklivý, že jsem se na něj nemohla dívat, dokud jsme nepřišli do hotelu a on se neostříhal, zatímco jsem se koupala. Když se vrátil do pokoje, byl úplně jiný — byl to ten chlapec, kterého jsem opustila před rokem, jen velmi vyrostl. Ach! Co dokáže účes. Je mu teprve třináct a půl a vypadá na sedmnáct nebo víc. Hlas má velmi hrubý, až nepříjemný, tak změněný, že ho vůbec nepoznávám; jako by v Paulovi byl hlas někoho jiného a jeho vlastní zmizel. Snídali jsme v hotelu; oblékla jsem se (režné šaty, mušketýrský klobouk, unavená, ale dobré) a pak jsme šli pěšky k Sapogenikovým — máma, Paul a já. Nebyla doma, děti byly samy. Marie je stejně malá jako dřív, Olga trochu vyrostla. Nemám ráda takový druh dívek — tajnůstky, psaníčka, znamení, vzdechy, pohledy s chlapci. Bydlí u nich jeden chlapec.

It was Paul, a big boy, with brown curls on his shoulders, he was so ugly in this coiffure that I could not look at him until we came to the hotel and while I was taking my bath, he was shaved. When he reentered the room he was quite different, he was the boy whom I left one year ago only very much grown. Oh ! how much is a coiffure. He is only thirteen and half and he looks seventeen or more. His voice is very rude even disagreeable, it is so altered that I cannot recognize it at all; just as if the voice of somebody else is now in Paul and his is gone. Webeakfasted at the hotel; I dressed myself (robe écrue, chapeau mousquetaire, fatiguée mais bien) and then went on foot to Mme Sapogenikoffs, mamma, Paul and I. She was not at home, the children were alone. Marie is as little as she was, Olga is a little taller. I don't like that sort of girls, secrets, little letters, signs, sighs, glances with the boys. There is a boy who lives with them.

Hrály jsme kroket. Velmi mě to bavilo, protože jsme všechny dobře hrály; trochu jsem odvykla, a zpočátku jsem hrála dost neobratně, ale po chvíli už to bylo lepší. Pak přišla paní Sapogeniková a po ní pan Yourkoff. Strašně mě bolela hlava, skoro jsem nemohla mluvit a odpovídat na vtipy. Sotva jsem rozuměla, co říkají. Pak domů. Přišel klenotník Krumling kvůli té záležitosti. Hádali se, počítali, po odčítání, dělení, násobení atd. atd. atd. nevyřešili nic, protože máma byla velmi netrpělivá a nechtěla poslouchat, co říká. Pak naštěstí přišel pan Yourkoff, jako záchrana. I on, poté co několikrát ztratil trpělivost, nakonec je (mámu a Krumlinga) přiměl k dohodě.

We played at croquet. I much enjoyed it, for we were all good players, I am a little disaccustomed of the game, and for the first time played very awkwardly, but after a little while I was much better. Then came Mme Sapogenikoff and after M. Yourkoff. I have a bad headache, and was almost unable to speak and answer to the jokes. 1 scarcely understood what they said. Then at home. The goldsmith Krumling came for this affair. They disputed, counted, après avoir [fait] des soustractions, des divisions, des multiplications etc. etc. etc. They have done nothing, for mamma was very impatient and would not listen to what he said. Then very happily came M. Yourkoff, for the relief. And he also after loosing his patience several times at last made them (mamma and Krumling) understand.

Jsem opravdu velmi ráda, že je to za námi.

I am very glad indeed that it is ended.

Cestou ze školy byl kočár napůl zavřený. Na ulici de Corraterie vidím pana Grose — ach! Byla jsem tak překvapená a udivená, vydala jsem hloupý výkřik, jak vždycky, když potkám někoho, koho jsem viděla jinde. Neviděl nás — bude jistě rád, že nás uvidí. Jak jsem hloupá! Ten Gros je pro mě ten poslední z posledních, pouhý — ani nevím co, muž, kterého jsem jen zahlédla na ulici a k němuž necítím nejmenší náklonnost, a přece jsem ráda (jen ráda ovšem, neboť vždy používám tak přehnané výrazy), že ho potkávám. Teď sedíme v pokoji, je půl dvanácté — já, Paul a máma, a přemýšlíme, čím Paul bude a jaké povolání si zvolí. K mému velkému zklamání jsme nešli do Hôtelu de la Métropole, ale do Hôtelu de la Couronne. Tolik jsem chtěla do Métropole.

On our return from the school, the carriage was half closed. When on the rue de Corraterie I see M. Gros, ah ! but I was so surprised and astonished, I made a stupid exclamation as alway when I see somebody whom I saw in another place. He did not see us, he will be I am sure very glad to see us. How stupid I am ! That Gros is the last of the last for me, a mere I don't known what, a man whose I merely saw in the street, and to whom I do not feel the slightest sympathy, and yet I am glad (only glad howewer, for I always use such exaggerated expressions) to meet him. Now we are seated in the room it is half past eleven, I, Paul and mamma, reasoning on what Paul will be and what profession he will adopt. To my great disappointment we did not go to the hôtel de la Métropole but to the hôtel de la Couronne. I wished very much to go to the Metropol.