❦
Neděle 11. května 1873
Dimanche 11 mai 1873
Do kostela (nové šaty, ujde to), je velmi horko, z kostela jsme domů přivezly Natálii Pattonovou. Pak doma, v jednu k Savelieffovým, paní je na umření, už dva dny je v bezvědomí a nemluví, a čtyři dny je krajně nemocná. Vešly jsme do pokoje; u ní byla stará paní Pattonová. Dívala jsem se na postel a nejprve jsem nic neviděla a hledala očima nemocnou, pak když jsem se přiblížila, uviděla jsem její hlavu, neboť tak zhubla, že ze silné, velké, obrovské ženy je téměř vychrtlá. Ústa otevřená, oči zavřené, nebo chvílemi pootevřené, ale zakalené a mrtvé, dýchání silné a těžké. Mluvilo se potichu, nedávala žádné znamení, lékaři říkají, že nic necítí, ale já věřím, že slyší a chápe vše kolem sebe, ale nemůže ani křičet, ani nic říct.
A l’église (robe neuve, pas mal), il fait très chaud, de l’église nous avons ramené à la maison Nathalie Patton. Puis à la maison à une heure chez les Savelieff, Madame est mourante, il y a déjà deux jours qu’elle est sans connaissance et ne parle plus, et quatre jours qu’elle est extrêmement malade. Nous entrâmes dans la chambre; il y avait la vieille Mme Patton près d’elle. Je regardais le lit et d’abord je n’ai rien vu et cherchais des yeux la malade, puis m’étant approchée j’ai vu sa tête, car elle a si maigri que d’une femme forte, grande, énorme, elle est presque maigre. La bouche ouverte, les yeux fermés, ou un peu ouverts par moments mais voilés et morts, la respiration forte et difficile. On parlait à voix basse, elle ne faisait aucun signe, les médecins disent qu’elle ne sent rien, mais moi je crois qu’elle entend et comprend tout autour d’elle, mais ne peut ni crier, ni rien dire.
Když se jí máma dotkla, tichounce sténala. Starý Savelieff nás potkal na schodech, vzal mámu za ruku, rozplakal se a mezi vzlyky jí řekl: „Nevšímejte si, ti nejtěžší nemocní... k čemu to, vidíte, dejte pozor.“ Chudák, srdce jsem z toho měla sevřené bolestí1. Pak jsem ho mlčky objala. Pak přišla jeho dcera, mlčky se přiblížila k posteli a pak volala matku něžnými jmény a dala se do pláče. Ubohá! Už pět dní je v tomto stavu. Vidět svou matku umírat den po dni! Šla jsem se starým do jiného pokoje. Poprosil mě, abych s ním zůstala. Jak zestárl za poslední dny! Každý má nějakou útěchu, jeho dcera má své děti, svého muže; a on sám – prožil se ženou třicet let, to je něco. Žil s ní dobře, nebo špatně? Ale samotný zvyk znamená mnoho. Vracela jsem se několikrát k nemocné. Hospodyně je celá uplakaná, je hezké vidět ve služebné tak velkou oddanost k paní. Ze starého se stalo skoro dítě. Ale nejstrašnější neštěstí postihlo jeho dceru. Neboť člověk může mít několik bratrů, sester, může mít jiného manžela, může mít jiného přítele, ale matka! Ta je jedinečná a žádná láska na světě se jí nemůže rovnat. Konečně jsme odjely, neboť bylo třeba poslat kočár pro děti Howardovy, které přijdou strávit odpoledne u nás. Když jsme přijely, zastihly jsme u nás hraběnku de Mouzay s dcerou, zůstaly jsme si povídat, když přišli Howardovi, a ty dámy odešly.
Quand maman la touchait, elle poussait des espèces de gémissements. Le vieux Savelieff nous a rencontrées sur l’escalier, il a pris la main de maman et, fondant en larmes et sanglotant, dit à maman: Ne faites pas attention, les plus malades... à quoi bon, voyez-vous, faites attention. Pauvre, j’en avais le cœur aching . Puis je l’ai embrassé en silence. Puis est arrivée sa fille, en silence elle s’approcha du lit et puis, appelant sa mère de noms caressants, se mit à pleurer. Pauvre ! voilà cinq jours qu’elle est dans cet état. Voir sa mère mourir de jour en jour ! Je suis allée avec le vieux dans une autre chambre. Il me pria de rester avec lui. Comme il a vieilli ces derniers jours ! Tout le monde a une consolation, sa fille a ses enfants, son mari; et lui seul, ayant vécu avec sa femme trente ans, c’est quelque chose. A-t-il bien ou mal vécu avec elle ? mais l’habitude seule fait beaucoup. Je suis retournée plusieurs fois auprès de la malade. La femme de charge est toute éplorée, c’est bien de voir dans une domestique un si grand attachement pour sa maîtresse. Le vieux est devenu presque un enfant. Mais le plus affreux malheur, c’est pour sa fille. Car on peut avoir plusieurs frères, sœurs, on peut avoir un autre mari, on peut avoir un autre ami mais une mère ! Elle est unique, et aucun amour au monde ne peut être comparé à celui-là. Nous partîmes enfin, car il fallait envoyer la voiture chercher les enfants Howard qui viennent passer l’après-midi chez nous. En arrivant nous avons trouvé la comtesse de Mouzay et sa fille, nous sommes restées à causer, quand sont arrivés les Howard, et ces dames partirent.
Zůstaly jsme chvíli v salonu, pak jsem vzala chlapce do jídelny a odehráli jsme asi deset partií stolního kroketu. Umějí dobře hrát, a s mou láskou k této hře je opravdu velké potěšení mít dobré hráče.
Nous avons resté quelques temps au salon, puis j’ai pris les garçons dans la salle à manger, et nous avons fait une dizaine de parties au croquet, sur la table. Ils savent bien jouer, et c’est vraiment un grand plaisir, avec mon amour pour ce jeu, d’avoir de bons joueurs.
Mezitím Dina a děvčata běhaly, křičely, lechtaly se — jak je to hloupé! Ti dva malí chlapci, téměř miminka, jsou dobře vychovaní, umějí konverzovat, mají dobré způsoby a chovají se jako dospělí. Děvčata člověka chytají za ruce, pas, krk, takovým způsobem, že člověk má vše pomačkané. Ale přesto je mám celkem ráda, ne jako nejstarší, tu druhou mám velmi ráda. Poté, co jsme snědly ovoce a bonbony, sešly jsme do zahrady. Pak kolem čtvrt na sedm odešly. Nemám moc ráda tyto zábavy. Děvčata mě jen objímala, jistě je to od nich velmi hezké a byla bych nevděčná, kdybych si nevážila jejich lásky ke mně, ale není to příliš zábavné.
Pendant ce temps Dina et les filles ont couru, crié, se sont chatouillées, comme c’est stupide ! Ces deux petits garçons, presque bébés, sont bien élevés, savent causer, ont de bonnes manières et se conduisent comme des grands. Les filles vous prennent par les mains, la taille, le cou, d’une telle façon que vous avez tout chiffonné. Mais malgré cela je les aime assez, pas comme l’aînée, l’autre, je l’aime beaucoup. Après avoir mangé des fruits et des bonbons nous descendîmes au jardin. Puis vers six heures un quart elles partirent. Je n’aime pas beaucoup ces amusements. Les filles ne faisaient que m’embrasser, sans doute c’est très bien de leur part et je serais ingrate de ne pas apprécier leur amour pour moi, mais ça n’est pas très amusant.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „aching“. ↩