❦
Pátek 18. dubna 1873
Vendredi 18 avril 1873
Velmi jemný nepatrný deštík, chvílemi žádný.
Une petite pluie très fine insignifiante, parfois pas du tout.
Ráno jsme v kostele nebyli, ale ve dvě jsme šli na procesí s plaščanicí1 (černé šaty, šedý klobouk, dobře učesaná, sluší), kostel plný. Když všichni šli políbit plaščanici, dívala jsem se na všechny ty tváře, a najednou se objevila jeho tvář, ale živá, jako by tu byl přítomen, a krásná. Nikdy se mi nezjevil tak zřetelně, tentokrát jsem ho uviděla, jako by tu byl sám přítomen, a je krásný! a miluji ho, z toho zjevení mi prudce zabušilo srdce a začala jsem se modlit. Chtěla jsem si pak tu drahou tvář přivolat, ale marně; už ji nevidím. Uviděla jsem ji jen v tom jediném okamžiku, marně se ji snažím představit! Bylo to pro mě tak velké štěstí! Vyloženě ho zbožňuji. Nemohu tuto lásku srovnávat s tou, kterou cítím k Boreelovi.
Nous n’étions pas à l’église le matin mais à deux heures à la translation de la plachtchanitsa^1^ nous allâmes (robe noire, chapeau gris, bien coiffée, bien) l’église pleine. Quand tout le monde allait baiser la plachtchanitsa je regardais toutes ces figures et tout d’un coup apparut sa figure, mais vivante comme si il était là, et belle. Jamais il ne s’est présenté aussi distinctement, cette fois je le vis comme lui-même présent, et il est beau ! et je l’aime, de cette apparition mon cœur a battu violemment et je me suis mise à prier. Je voulais après rappeler cette chère figure, mais en vain; je ne la vois plus. Je ne l’ai vue que ce seul moment, mes efforts pour me la présenter sont vains ! C’était un si grand bonheur pour moi ! Je l’adore positivement. Je ne puis comparer cet amour à celui que j’ai pour Boreel.
Poprvé opravdu miluji!... Ach! to zjevení!... Něco mě napadlo, u plaščanice bylo mnoho květin, řekla jsem si, když jsem brala kopretinu, tato květina je svatá, byla u našeho Spasitele, modlím se k Bohu skrze ni, ona mi poví, viděla jsem ho tu, právě teď, zjevil se mi, zeptám se této květiny, zda se má přání splní.
C’est pour la première fois que j’aime véritablement !... Oh ! cette apparition !... Une idée m’a frappée, il y avait beaucoup de fleurs près de la plachtchanitsa, je me suis dit en prenant une marguerite, cette fleur est sainte, elle était près de notre Sauveur, je prie Dieu par elle, elle me dira, je l’ai vu lui ici, à l’instant, il m’a apparu, je vais demander à cette fleur si mes désirs se réaliseront.
S bušícím srdcem jsem otrhávala lístky: ano, ne, ano! ach! Bože, děkuji, vše mi předpovídá štěstí! Ach! děkuji, děkuji, Bože! Jsi tak dobrý! Věřím tomuto poslednímu proroctví, věřím mu, je svaté.
Avec des battements de cœur je l’effeuillais : oui, non oui ! oh ! mon Dieu, merci, tout me prédit mon bonheur ! Oh ! merci, merci, mon Dieu ! Tu es si bon ! Je crois à cette dernière prédiction, j’y crois, elle est sainte.
Musím opustit ráj a sestoupit na zem, šli jsme k paní Teplakoffové, odtud na hřbitov, pak domů. Před večeří jsem šla na chvíli na terasu, četla jsem.
Je dois abandonner le paradis et descendre sur la terre, nous allâmes chez Mme Teplakoff, de là au cimetière, puis à la maison. Avant diner je suis allée un peu à la terrasse, je lisais.
Ach! ale Bože, jak bych chtěla znovu spatřit to zjevení! Zjevil se mi takový, jaký je ve skutečnosti, už si jeho tvář nemohu vybavit.. Říká se, že si nejméně pamatujeme tváře, které jsou nám nejdražší, a je to pravda.
Oh ! mais mon Dieu que je voudrais revoir cette apparition ! Il m’a apparu tel qu’il est en réalité, je ne puis plus me rappeler de sa figure.. On dit qu’on se rappelle le moins des figures qui vous sont le plus chères, c’est vrai.
Pocítila jsem, jak jsem dávno necítila, protože jsem celou tu dobu byla otupělá, jak moc ho zbožňuji, neříkám, že ho miluji, říkám, že ho zbožňuji, neboť je to zbožňování.
Je sentis, comme il y a longtemps que je n’ai pas senti, car tout ce temps j’étais abrutie, combien je l’adore, je ne dis pas je l’aime mais je dis, je l’adore, car c’est une adoration.
Gioia odjela, prý do Ruska, kvůli té záležitosti s dědictvím, které jí Simonoff zanechal.
Gioia est partie, on dit pour la Russie, pour cette affaire d’héritage que Simonoff lui laissa.
A ještě bych se jí mohla bát, ne, není to překážka, má ji, protože on ještě opravdově nemiloval a ona je jen nutný kus nábytku, jaký k jeho postavení patří.
Et encore je puis la craindre, non, elle n’est pas un obstacle, il l’a parce qu’il n’a pas encore aimé sérieurement et que, elle est un meuble nécessaire dans sa position.
Ach! Bože, dej, ať pochopí, že ho miluji! Úpěnlivě Tě prosím.
Oh ! mon Dieu, faites-lui comprendre que je l’aime ! Je Vous en supplie.
Večer opět v kostele.
Le soir encore à l’église.
Poznámky
Plaščanice (rusky плащаница) — vyšívaný závoj představující Kristův pohřební rubáš. O pravoslavném Velkém pátku se nese v průvodu po kostele a věřící ho uctívají políbením. ↩