Středa 8. srpna 1883.

Středa 8. srpna 1883.
I kdyby to bylo jen ze zvědavosti. Neboť koneckonců vím jen to, co se odehrálo u mě – a ráda bych viděla druhou stranu. Co si myslel?
Připadala jsem mu aspoň hezká?
Řekl tedy své důvěrné hospodyni... co? Že jsem do něj byla zamilovaná? Jak by to mohl vědět, když jsem to sama nevěděla?
Čím by se byl chlubil? Je tedy pravda, že to vše je něco, co se v mém životě počítá.
Konečně... Viděli jsme se po osmnáct měsíců – sotva jednou za měsíc. Zaměstnávala jsem ho tedy? Nebo by vše datovalo od těch dopisů a naléhání v době sňatku? Ano, vše musí datovat odtamtud. Bez toho by nikdy nic nevěděl.
Pak se bavil tím, že ukazoval ty anonymní, ale málo přestrojené dopisy – protože hned věděl... A já je psala téměř bez přesvědčení –
Skutečně nikdy nevím, jsem-li hluboce uchvácena... Leda obrazy, a i tam jsou chvíle... Dosud...
Zdá se mi, že bez něj budu moci dobře žít – ale nechtěla bych žít s jiným, leda kdybych měla naději ho jednoho dne znovu najít...