Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 21. dubna 1883

Strávila jsem poměrně zábavný týden. Čas od času má ateliér svá dobrá místa. Dokončila jsem soutěžní práci a bavím se kreslením karikatur.
A zatímco se bavím těmito hloupostmi, přijde k nám Saint-Marceaux. Zastihl jen maminku. Ach! To je přece příliš!
Konečně dnes večer se koná improvizovaná a velmi veselá večeře v kostýmech.
Émile Bastien šel na maškarní ples a přišel ukázat svůj kostým bandity. Tu se všichni maskujeme. Já velmi hezky jako Récamierová – naaranžovali mě jako na Davidově portrétu. Alice jako Ludvík XV. Dina jako malá Ruska, Villevieille napudrovaná.
A Tony, který přišel uprostřed toho karnevalu, se na místě improvizuje jako emír.
Mám v ateliéru tolik věcí, že jsme mu našli dokonce červené boty.
Julián jediný zůstává jako obyčejný měšťák, ale po večeři ho korunuji růžemi jako boha Pana.
A hle – přichází pan de Rochefort, malý atašé na ministerstvu zahraničí. Všichni se schováváme.
Pomyslete si – mladíci ze světa tomu nerozumí, znají svět strnulý a svět nevhodný. Ale půvabná uvolněnost umělců by je zmátla, páchali by nevhodnosti. A já se chci klidně maskovat, smát se, bavit se, ale vše musí být správné – ani slovo, ani gesto… nečisté!
Ti lidé nechtějí věřit mému nadšení pro Saint-Marceaua.