❦

Úterý 27. března 1883

Villevieille píše, aby mi gratuloval a vysvětlil své mlčení — zdá se, že Julian mu řekl, že ho mrzí, že o obraze nic neví — věděl jen o přijetí Irmy. A tak, třebaže jsem po tom dostala kladný lístek, znovu mě přepadají úzkosti. Přitom Julianova karta je jasná.

Villevieille ecrit pour me feliciter et expliquer son silence, il parait que Julian lui avait dit qu'il etait ennuye de ne rien savoir du tableau, il ne savait que l'admission d'irma. Et alors bien que j'eusse recu un mot positif apres cela, je suis reprise d'inquietudes. Pourtant la carte de Julian est claire.

Ano, ale... zkrátka mu znovu píši.

Oui mais... enfin je lui recris.

A také — jak je to jemné od Juliana jít říkat tohle uprostřed ateliéru, Villevieillovi, jenž není mou sestrou, přede všemi — že nic neví a že je neklidný. Představte si, že bych byla odmítnuta... On to dopředu naznačuje... Konečně — co chcete. To jsem mu já připisovala dobré city vůči sobě... Vše jedno... Na jeho místě bych neřekla nic ani o lhostejné... to, co řekl takto přede všemi, bych řekla snad jen o nepříteli — a ještě...

Et aussi comme c'est delicat de la part de Julian d'aller dire cela en plein atelier, a Villevieille qui n'est pas ma soeur, devant tout le monde, qu'il ne sait rien et qu'il est inquiet. Supposez que je sois refusee... Il le fait supposer d'avance... Enfin que voulez-vous. C'est moi qui lui ai prete des bons sentiments a mon egard... C'est egal... Je n'aurais rien dit a sa place meme pour une indifferente... je n'aurais dit cela comme ca devant tout le monde que d'une ennemie et encore...

To je smutné...

C'est triste...

Ale právě jsem hledala v Odysseji — Homér nedává scénu, jíž jsem si představila. Pravda, že musí přijít jako logický a nevyhnutelný závěr předcházejících událostí — ale on ji nedává. Ale řeč plná chvály a obdivu, s níž Odysseus oslovuje Nausikaú, jí musela nevyhnutelně vystoupit do hlavy — ostatně to vysvětluje svým družkám...

Mais je viens de chercher dans l'Odyssee, Homere ne donne pas la scene que j'ai imaginee. Il est vrai qu'elle doit venir comme la conclusion logique et inevitable des faits precedents, mais enfin il ne la donne pas. Mais le discours plein de louange et d'admiration d'Ulysse en abordant Nausicaa a du inevitablement monter a la tete de celle-ci, elle s'en explique du reste a ses compagnes...

Pokládá ho za boha — a on jí oplácí totéž...

Elle prend pour un dieu, et il lui fait la meme politesse...

Zkrátka — tak to je.

Enfin c'est comme ca.

Znovu přečtu slova Odysseova.

Je relirai encore les paroles d'Ulysse.

Když se nahý a pošpiněný objeví mladým Fajačkám, všechny prchají — Nausikaa zůstává sama. „To Minerva jí dává tuto odvahu."

Lorsqu'il apparait nu et souille aux jeunes pheaciennes elles s'enfuient toutes, Nausicaa reste seule. "C'est Minerve qui donne ce courage".

Ten starý požitkář — ten starý intrikán, ostatně velmi krásný — potřebuje šaty a ochranu — a přirovnává Nausikaú k Dianě.

Le vieux viveur, ce vieil intrigant fort beau du reste a besoin de vetements et de protection et il compare Nausicaa a Diane.

Tedy musí být vysoká, elegantní a štíhlá.

Donc elle doit etre grande, elegante et svelte.

Jeho oči, říká, nikdy nespatřily smrtelnice podobné.

Ses yeux, dit-il n'ont jamais vu une mortelle semblable.

Pak ji přirovnává k palmové ratolesti, jež ho umlčela úžasem na Délu u Apollónova oltáře při cestě, již tam vykonal v doprovodu četného lidu — a tato cesta byla pro něho zdrojem největších neštěstí.

Il la compare ensuite a une tige fe palmier qu'il l'a rendu muet de surprise a Delos pres de l'autel d'Apollon dans un voyage qu'il y fit suivi d'un peuple nombreux et ce voyage a ete pour lui la source des plus grands malheurs.

Tak v několika slovech ji zahrnuje nejkrásnějšími lichotkami — a sám se představuje v poetickém, majestátním světle, hodném největšího zájmu svými neštěstími — zdá se pronásledován bohy.

Ainsi en quelques mots il lui prodigue les plus belles flatteries et se presente lui-meme sous un jour poetique, majestueux et digne du plus vif interet par ses malheurs, il semble persecute par les dieux.

Mně je nemožné, aby tato dívka — jejíž duch a krása ji staví na roveň nesmrtelným — nebyla uchvácena neobyčejným citem — zvláště v náladě, do níž ji uvedl předchůdný sen...

Pour moi il est impossible que cette jeune fille, son esprit et sa beaute rendent l'egale des immortelles ne soit pas saisie d'un sentimento extraordinaire, surtout dans les dispositions ou l'avait mise le reve precurseur...

Nakonec se zdá, že Villevieille špatně pochopil. Julian mluvil jen o hlavě Irmy, protože nepokládal za nutné říkat, že obraz je přijat — o Irmě nemohlo být ani pochybností. Jsem přijata plně a zcela.

Enfin il parait que Villevieille avait mal compris. Julian n'avait parle que de la tete d'irma parce qu'il ne croyait meme pas utile de dire que le tableau est recu, il ne pouvait y avoir de doute pour Irma et encore. Je suis archi-recue.

Breslau prý nemá číslo.

Breslau n'a pas de numero a ce qu'on dit.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam