Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 3. března 1883

Tony přišel se podívat na obraz. Je z něj velmi spokojen.
Jedna z hlav je velmi dobrá. „Nikdy jste neudělala nic tak dobrého — je to pružné a krásného tónu. Jen tak dál — to je skutečně dobré. Bravo, slečno" — a tak dál dlouho. Zkrátka: je to velmi dobré. Nemohu tomu uvěřit. Zbývá udělat šaty — a chci také předělat hlavu malého, jež není špatná, ale ne tak dobrá jako ta druhá. Prostě zdálo se, že to skutečně považuje za dobré. A přece nejsem spokojená — to mě neudělalo veselou. Jindy bych celý den skákala. Proč tedy nejsem uchvácena? Vždyť nikdy mi toho tolik neřekl — a nepodezírám ho přece z lichotivosti. Ó, ne. Mohla jsem udělat ještě lépe — alespoň mi tak připadá — a pokusím se toho dosáhnout na druhé postavě... Je spokojený, to je zřejmé — ráda bych věděla, co říká ostatním...
Je to jen relativně velmi dobré — velmi dobré pro mě — nebo je to skutečně dobré?
Já vidím dál, víc, lépe — chtěla bych to předělat... Mohu udělat lépe... Tak tedy?
Ano — je to relativně tak dobré? Nebo je to skutečně ne špatné??