Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 3. února 1883

V dnešním „Gil Blasu" je krátká zpráva, která praví: — Oznamuje se velký maškarní bál v sídle v okolí Parc Monceau, jemuž cizinecká kolonie přezdívá dům zločinu. Říká se, že pro kotilion se chystá figura speciálně vymyšlená pro tento večírek, zvaná „tanec ryb."
„Le Gaulois" včera oznámil maškarní bál u nás. Je to důvod věřit, že jde o nás? Ano. Je to dost absurdní, aby to nepůsobilo příliš velké starosti, ale jsem tím zdrcena. Víte, že příbuzní mé tety s ní vedli spor trvající deset let, aby dokázali, že její muž byl šílený, když jí odkázal svůj majetek. Vědělo se, že nakonec vyhrajeme, a tím více bylo použito všech prostředků pomluv. Rozšířili zvěst, že pan Romanoff byl otráven [Přeškrtnuto: ale] i když se to neopovážili oficiálně říci při procesu. Víte, že z pomluvy vždy něco zůstane a že všichni lidé jsou spíše rádi, když mohou opakovat hanebnosti.
Netřeba říkat, jak jsou ty ubohé ženy nevinné — bylo mi tehdy dvanáct let a pamatuji si vše a všemu jsem rozuměla. Kdyby byl jen stín možnosti připojit toto podezření k procesu, bylo by se to udělalo... Mohlo se to jen říkat do větru... Jak víte, to stačí. Opakovalo se to v Nice — paní Tutčevová, jiní. Nyní v Paříži to bylo slyšet vágně, zdaleka, zkomoleně — říkalo se, že slečna Baschkirtseff otrávila svého otce...
Na to si nestěžuji — to rozesmálo všechny a spíše nám prospěje tím, že dodá ostatním hloupým hanebnostem ráz nemožnosti.
[Napříč stránkou: Maréchálka Canrobertová přišla se svou dcerou (jež pracovala se mnou u Juliána) — vstoupily však jen do ateliéru, kde jsem s nimi zůstala.]
Řeknete mi, že to jsou naše večírky, jež nám přinášejí počátek „špatného tisku" — a odpovím vám, že kdybychom žily zavřené, vymýšlelo by se tajemství a hrůzy... Nedá se nic dělat — jsou takoví lidé, předurčení ke smutku a zármutku. Bez Bailleulové bych nikdy nepomyslela na to, abychom se v té špíně poznaly; ale od té doby, co mi oznámila články proti nám, číhám každé ráno na ten hanebný list, jenž každé ráno uveřejňuje tucet ohavností a špíny na spoustu lidí, jež neznám — a kteří se v tom bezpochyby poznávají, ubohé duše — mnoho skandálních historek je vymyšleno, vsadím se, aby se zalíbilo čtenářům, kteří od „Gil Blasu" požadují co nejvíce pohoršení. Ale co znamená tanec ryb?
Netvrdíme přece, že přijímáme alfónse... A jaká je tedy souvislost se zbytkem? Věci příliš nepravděpodobné neškodí — a téměř nikdo nás nepozná... Jenže ti, kdo to nechali vytisknout, toho jistě využijí a podstrčí to pod nos těm, kteří to nepochopili...
Nic naplat — jsem tím krajně zasažena, tím spíše, že se nedá nic dělat.
Maréchálka Canrobertová přišla se svou dcerou (jež pracuje u Juliána) prohlédnout si můj ateliér; malá Brisbanová byla s nimi.

Poznámky

„Tanec ryb" — narážka je nejasná, ale zjevně míněna jako zlomyslná urážka. V kontextu může odkazovat na starou pomluvu o travičství (fr. poison — jed, poisson — ryba — znějí téměř stejně). ↩
Pozn. překl.: „Alfons" — tehdy slangové označení pro pasáka, z populární hry „Monsieur Alphonse" (1873) od Dumase syna. ↩