❦
Neděle 9. července 1882
Tedy, odvezly jsme Tonyho k paní de Fitz-James, která by chtěla, aby se její vnučka učila malovat. Ostatně ta malá zuřila a neskrývala to, což nás, ujišťuji vás, pořádně uvedlo do rozpaků. Potom večeře s Tonym, Julianem a Engelhardtovými — zkráceně Engel... Tony a já nejdřív rozprávíme o malířství, jde o pana Baudryho1, jehož kvality prý neuznávám, a odtud přejdeme k Itálii, k poetickým dojmům, kterým se Julian vysmívá; říká, že přes všechny její krásy by tam člověk byl smutný, sám... Na to odpovídám, že existuje něco lepšího než skutečná přítomnost2 a že ta božská zem působí... plodí... už nevím... Touhy, které... Tony to shledává velmi správným, a že ten dojem je tak silný, že kdyby člověk našel duchovně spřízněnou bytost odpovídající jeho touhám, na místě by z toho zemřel. Možná by z toho nezemřel, ale chápu, že si takový výraz vynucuje síla dojmu.Donc, nous avons mené Tony chez Mme de Fitz-James qui voudrait que sa petite fille travaille. Du reste elle a été furieuse la petite et ne l’a pas caché, ce qui nous a bien gênés je vous assure. Après cela dîner avec Tony, Julian et les Englehardt, Engel, par abréviation... Tony et moi discutons peinture d’abord, il s’agit de M. Baudry dont je méconnais les qualités paraît-il, et en partant de là des choses sur l’Italie, des impressions poétiques dont Julian se moque, il dit que malgré toutes ses beautés on devrait être triste tout seul... A cela je réponds qu’il y a mieux que la présence réelle et que ce pays divin cause... produit... je ne sais plus... Des aspirations qui... Tony trouve cela très juste et que l’impression est si forte que si l’on trouvait un être moral répondant à ses aspirations on en mourrait du coup. Il se peut qu’on en mourrait pas mais je comprends que cette expression soit appelée par l’intensité de l’impression.
Lituji ty, kdo tam nic nepocítili... Já tam byla za nepříjemných, bouřlivých okolností... Ale vracím se tam ve vzpomínce... Tony je rozhodně sentimentální bytost, a protože jsme se dnes večer setkali na několika výšinách citu, v [zábleskách] prchavých odstínů... Možná má hlavu trochu rozpálenou... Člověk to cítí a je tím víc v ráži. Nic tak nepovznáší a nedělá člověka půvabným jako pocit, že vykonává vliv... sympatický, a pak! Ach, štěstí! Saint-Marceaux3 mu řekl, že jsem půvabná, originální, neobyčejná a poutavá! Ale... má vdanou milenku a nemocný žaludek!
Je plains ceux qui n’ont rien ressenti là... Moi j’y ai été dans des conditions d’orage désagréable... Mais j’y reviens par le souvenir... Tony est un être sentimental décidément et ce soir comme nous nous sommes rencontrés sur plusieurs hauteurs de sentiments, des [lueurs] de nuances fugitives... Il se peut qu’il ait la tête un peu montée... On sent cela et l’on est d’autant plus en verve. Il n’y a rien qui prise et qui rend charmante comme de sentir que l’on exerce une influence... sympathique, et puis ! Ah bonheur ! Saint Marceaux lui a dit que je suis charmante, originale, extraordinaire et attachante ! Mais... il a une maîtresse mariée et une maladie de l’estomac !
Po večeři jdeme k Bidelovi4 podívat se na zvířata do Neuilly — Bidel, takový Cassagnac mezi krotiteli šelem. Je to krásné. A protože není pozdě, vyjedeme si balonem, a protože je koneckonců teprve půl dvanácté, jedeme až k Tonymu, a když jsme je vysadily na chodník, nechám kočár vrátit, abych se zeptala, který z těch dvou se jmenuje Joseph... jeden z nich zapomněl svrchník...
Après dîner nous allons chez Bidel, voir les bêtes à Neuilly, Bidel, un Cassagnac dompteur de fauves. C’est beau. Et comme il n’est pas tard nous montons en ballon et comme après tout il n’est que onze heures et demi nous allons jusqu’à chez Tony et les ayant déposés sur le trottoir je fais revenir la voiture pour demander lequel des deux s’appelle Joseph... l’un deux avait oublié son paletot...
Jsem opojená sama sebou, rozřečnila jsem se náramně a jsem nadšená... Umělci, to už je velmi jemná společnost, ale chtěla bych poznat literáty, jsem si jistá, že bych těm myslitelům udělala radost... Ne, protože, víte, je to zábavné... Slovo je krásnější než malba — probírat se city. Ach, jaké pole k diskusím, jaké rozkošné besedy... A nejlepší je, že mám naději zazářit... Ale člověk nikdy nezazáří, když s tím počítá. Ó mládí, ó živote, ó všechno! Jsem spokojená! S čím? To je dost těžké určit... Žena nemá větší spokojenosti, než když věří, že okouzluje...
Je suis enivrée de moi-même, j’ai péroré en profusion et suis ravie... Les artistes, c’est déjà très fin mais je voudrais voir des hommes de lettres, je suis sûre que je ferais le bonheur de ces penseurs... Non, car voyez-vous c’est amusant... La parole c’est plus beau que la peinture, fouiller les sentiments. Ah ! quel champ à discussions, quelles causeries charmantes... Et le plus fort c’est que j’ai l’espoir de briller... Mais on ne brille jamais quand on y compte. Ô jeunesse, ô vie, ô tout ! Je suis contente ! De quoi ? C’est assez difficile à définir... Une femme n’a pas de plus grand contentement que lorsqu’elle croit charmer...
Poznámky
Pozn. překl.: Paul Baudry (1828–1886), akademický malíř, známý především výzdobou velkého foyer pařížské Opery. ↩
Pozn. překl.: Présence réelle — skutečná přítomnost, katolické učení o Kristově přítomnosti v eucharistii. ↩
Pozn. překl.: René de Saint-Marceaux (1845–1915), slavný francouzský sochař. ↩
Pozn. překl.: Bidelův slavný zvěřinec a cirkus, oblíbená pouťová atrakce. ↩