Pátek 6. ledna 1882

Včera odešli velcí ven a my jsme se bavili — Paul, jeho žena, Dina, já a Bojidar — [Slova začerněna: smíchy, nečitelné] (je to předvečer našich Vánoc) — a vymýšleli jsme si náš výlet do Alžíru: rozdávaly se role po vzoru Dumasovy cesty — Paul [Slova začerněna: kuchař a] jeho žena mycí nádobí, Dina správkyně, Bojidar pokladník a já kreslíř. Již jsme viděli Bojidara, jak tluče kasou do velblouda a my za ním za nosem v zástupu — [Sedm řádků začerněno:]
Dnes jdeme celá rodina a Brisbaneová k Carrier-Belleusovi — oblékám se tak úspěšně, že se celou dobu zabývá mými tóny. Bylo to zábavné. Chci pečovat o umělce… a vzít Carrier-Belleuse do Alžíru — byl by ještě třeba básník a hudebník… To by mohlo být vtipné… Carrier-Belleuse, syn sochaře, nemá obrovský talent, to víte, ale má jednu vlastnost — jestliže se nemýlím, mě jako malířku bere. Ostatně nic není citlivějšího a vnímavějšího než umělec… Bojí se i nevědomých — v hlase je nevím jaká neklidná nota; člověk je žena, je dítě… Umění i u těch nejskromnějších [Slova začerněna: povznáší] duši a dává člověku cosi navíc oproti těm, kteří nepatří do vznešeného bratrstva.
Přišla princezna.
Melissano večeří důvěrně s námi, byli jsme u Gavinových. To vše mě obtěžuje. Nepracuji dobře — bloumám jako slepý Arab hrající na rohu ulice tam v Alžíru, v Maroku, na slunci — nevím kde — malování, plenér… hloupá.

Poznámky

Pozn. překl.: Pravoslavné Vánoce slaví se 7. ledna; 6. ledna je tedy předvečer (Štědrý večer po starém stylu).