❦
Úterý 25. října 1881
Nuže — zkusme vyúčtovat ten čas... zamotávám se. Nuže — viděla jsem katedrálu, která je dle mého mínění jedna z nejkrásnějších na světě a jedna z největších. Alcázar1 se svými půvabnými zahradami, lázně sultánek. A pak jsme se prošly ulicemi — nelžu, říkám-li, že jsme byly jediné ženy v kloboucích, a tak našim kloboukům přičítám úžas obyvatelstva. Kdybych byla aspoň elegantní — ale měla jsem šedou vlněnou sukni, přiléhavý černý kabátek a černý cestovní klobouk. Jenomže na cizince se tu dívají jako na cvičené opice — lidé se zastavují, pokřikují na ně, nebo jim říkají příjemnosti. Děti na mě pokřikují, ale dospělí mi říkají, že jsem hezká a pikantní2 — být pikantní je, jak známo, nesmírně elegantní.Mardi 25 octobre 1881 Eh bien tâchons de justifier du temps... je m’embrouille. Eh bien j’ai vu la cathédrale qui est une des plus belles du monde selon moi et une des plus grandes. L’Alcazar avec ses jardins délicieux, les bains des sultanes. Et puis nous avons fait une promenade dans les rues, je n’invente rien en disant que nous étions les seules femmes en chapeaux aussi c’est à nos chapeaux que j’attribue l’ébahissement des populations. Encore si j’étais élégante, mais je portais une jupe de laine grise, un paletot noire collant et un chapeau noir de voyage. Mais les étrangers sont regardés ici comme des singes savants, on s’arrête, on les hue, ou on leur dit des choses aimables. Je suis huée par les enfants mais les grands me disent que je suis jolie et salée, c’est comme on sait, très chic d’être salada.
Sevilla je celá bílá, celá bílá — ulice jsou úzké, většinou neprojede kočár. A přesto není tak malebná, jak by si člověk přál. Ach! Toledo — teď vidím svou barbarskost — Toledo je zázrak. Sevilla se svými nízkými vápnem pobílenými domky má trochu maloměstský charakter. V chudých čtvrtích se sice něco najde... Ale ve všech zemích světa jsou špatné čtvrtě zajímavé. Je tu ale taková harmonie a bohatství tónů, že by člověk chtěl malovat všechno. Jsem velmi rozčilena tím, že nemluvím španělsky — je to hrozná překážka zejména pro práci, pro studie... Ty napůl divoké ženy a děti mají oslnivou barvu stejně jako jejich hadry. Je to rozkošné navzdory syrovosti bílých domů. Ale stále prší — a pak jsem v rodině. Chápu, že je člověk šťastný, když žije v rodině, a že bych byla nešťastná sama. Nakupovat v rodině lze, jezdit do Bois v rodině, někdy do divadla, být nemocná v rodině, léčit se v rodině — zkrátka vše, co patří k intimnímu životu a nezbytným věcem. Ale cestovat v rodině!!! To je, jako by si člověk liboval ve valčíku s tetou. Smrtelně nudné a dokonce poněkud směšné. Člověk se snaží ze všech sil, aby nepropadl otupělosti — a je sám sobě k politování.
Séville est toute blanche, toute blanche, les rues sont étroites, dans la plupart les voitures ne passent pas. Et avec tout cela ce n’est pas aussi pittoresque qu’on le voudrait. Ah ! Tolède, je vois ma barbarie à présent, Tolède est une merveille. Séville avec ses maisons basses blanchies à la chaux, est d’un caractère un peu bourgeois. Il y a bien dans les bas quartiers... Mais dans tous les pays du monde les mauvais quartiers sont intéressants. Ce qu’il y a c’est une harmonie et une richesse de tons telle qu’on voudrait tout peindre. Je suis très agacée de ne pas parler espagnol, c’est une gêne affreuse surtout pour travailler, faire des études... Ces femmes et ces enfants à moitié sauvages sont d’une couleur prodigieuse ainsi que leurs loques. C’est ravissant malgré la crudité des maisons blanches. Mais il pleut toujours et puis je suis en famille. Je comprends qu’on soit heureux de vivre en famille et je serais malheureuse seule. On peut aller faire des achats en famille, aller au Bois en famille, quelquefois au théâtre, on peut être malade en famille, faire des cures en famille, enfin tout ce qui est de la vie intime et des choses nécessaires. Mais voyager en famille !!! C’est comme si on prenait plaisir à valser avec sa tante. C’est ennuyeux mortellement et même quelque peu ridicule. On se bat les flancs pour ne pas tomber dans l’abrutissement et on se fait pitié.
Včera jsem udělala studii žebráka, v životní velikosti, za čtyři nebo pět hodin. Je třeba čas od času zkusit velmi rychlé náčrty, aby si člověk rozcvičil ruku. Pak jsme šly za markýzem Pickmanem y Pickmanem, k němuž nás odkázal náš konzul v Biarritzu. Jsou to řádní výrobci porcelánu anglického původu, kteří tu zbohatli a stali se markýzi. Señora Maria del Rosario Guttierezová y třicet šest věcí je kulatá a svěží maloměšťačka — zkrátka — do koše.
J’ai fait hier une étude de mendiant, en quatre ou cinq heures, grandeur nature. Il faut de temps en temps essayer des esquisses très rapides pour s’assouplir la main. Et puis nous avons été chez le marquis Pickman y Pickman auquel nous sommes adressées par notre consul de Biarritz. Ce sont de braves fabricants de porcelaine d’origine anglaise enrichis ici et devenus marquis. Madame Maria del Rosario Guttierez y trente six choses est une petite bourgeoise ronde et fraîche, bref... au panier.
Jedeme do Granady — ale myslím na Paříž s takovým potěšením... Chtěla bych tam být. Víte — zdálo se mi o Cassagnacovi a v Seville jsem na něj myslela nepřetržitě... Ostatně trochu všude — je to již jen zvyk — mé snění se dělí mezi něj a umělecké slávy, které mi přinese mé Ohromné Nadání.
Allons à Grenade mais je pense à Paris avec tant de plaisir... Je voudrais y être. Vous ne savez pas, j’ai rêvé de Cassagnac et j’y ai pensé constamment à Séville... Du reste un peu partout, ce n’est plus qu’une habitude, mes rêveries se partagent entre lui et les gloires artistiques que me donnera mon Immense talent.
A včera! Poprvé snad po roce jsem zkusila zpívat — a nad těmi pár snesitelnými tóny jsem radostí vyskočila. Ach! kdybych mohla zpívat.
Et hier ! j’ai essayé de chanter pour la première fois depuis un an peut-être et ce peu de notes passables m’ont fait bondir de joie. Ah ! si je pouvais chanter.
Připadám si jako v exilu — dny jsou tak dlouhé pod tím šedým nebem — a málo spím kvůli komárům, takže jsem rozdrážděná a nemohu pracovat. Musím se vrátit do Paříže — co tu dělám na tom venkově. Je z toho k pláči.
Il me semble être en exil, les journées sont si longues sous ce ciel gris et dormant peu à cause des moustiques je suis énervée et ne puis travailler. Il faut rentrer à Paris, qu’est-ce que je fais dans cette province. C’est à pleurer.
Kdybych měla co dělat, zapomněla bych na vše — ale být tu tři dny v hotelu, sama, smutná... Právě jsem dočetla dojemný příběh připomínající Pavla a Virginii3 — vznešený román, jehož pouhá vzpomínka vám prožene duší závany mládí a poezie.
Si je trouvais à travailler j’oublierais tout, mais être là pour trois jours à l’hôtel, seule, triste... Et je viens de lire une histoire touchante qui rappelle Paul et Viginie, sublime roman dont le souvenir seul vous fait passer des bouffés de jeunesse et de poésie dans l’âme.
Právě proto, abych o tom napsala, jsem otevřela tento sešit... Ach! ano, mluvte mi o Andalusii — jednou jsem šla pěšky s tetou ulicemi a podruhé s průvodcem prohlédnout si staré židovské uličky. Doufala jsem, že najdu hromadu zábavných starožitností — a místo toho jakési chodby bez stropů, pobílené vápnem! A tu a tam malá vrátka, jimiž bylo vidět do malých úhledných, čistotných dvorků s krásnými rostlinami uprostřed. Ó Toledo, ó Córdoba!
C’est même pour en parler que j’ai ouvert ce cahier... Ah ! oui parlez-moi de l’Andalousie, j’ai été une fois dans la rue à pied avec ma tante et une autre fois avec un guide voir les anciennes rues juives. J’espérais trouver un tas de vieilleries amusantes, et au lieu de cela des sortes de corridors sans plafonds, blanchis à la chaux ! Et par ci par là de petites portes laissant entrevoir des petites cours très nettes, très propres avec de belles plantes au milieu. Ô Tolède, ô Cordoue !
Představovala jsem si Sevillu a hromadu zábavných dobrodružství — ale nudím se tak, že zůstávám zavřená v hotelu — sbohem, dobrodružství. A prší. A Pavel a Virginie... Pavel, který... víte... nepochybně — to je ten můj. Žádná láska, žádná poezie, ani mládí. Nic — je to pravda — nic v mém životě — a v Seville mi připadá, jako bych byla pohřbená, tak jako letos v létě v Rusku. Všechny tyto cesty!... Proč? A malba.
Je m’imaginais Séville et un tas d’aventures amusantes, mais je m’ennuie tant que je reste enfermée à l’hôtel, adieu les aventures. Et il pleut. Et Paul et Virginie... le Paul que... vous savez... sans doute, c’est le mien. Pas d’amour, pas de poésie, pas même de jeunesse. Rien c’est vrai il n’y a rien dans ma vie et à Séville il me semble que je sois enterrée comme en Russie cet été. Tous ces voyages !... Pourquoi ? Et la peinture.
Už pět měsíců jsem nebyla v ateliéru — z těch pěti měsíců jsem se všemi těmi cestami ztratila tři. Já, která tak potřebuji pracovat... Čestné uznání pro Breslau4 probudilo celý svět myšlenek — nebo spíše přiblížilo ke mně, učinilo možným... přeneslo do skutečného života ten sen o medailích na Salónu, jenž mi připadal tak vzdálený, že jsem o něm přemítala ve svých pohádkách na usnutí tak, jako jsem přemítala o získání Čestné legie nebo o tom, stát se španělskou královnou... Když Villevieille přišla oznámit, že Breslau pravděpodobně dostane čestné uznání, tvářila se, jako by věřila, že mě to... Zkrátka ostatní tím, že připustili, že bych se mohla opovážit snít o odměně pro sebe, mi dali odvahu o tom snít — nebo spíše říci si: jelikož ostatní myslí, že o tom mohu snít, musí to tedy být možné...
Voilà cinq mois que je n’ai été à l’atelier, de ces cinq mois avec tous ces voyages j’en ai perdu trois. Moi qui ai tant besoin de travailler... La mention de Breslau a réveillé tout un monde de pensées ou plutôt a rapproché de moi, a rendu possible... a transporté dans la vie réelle ce rêve de médailles au Salon qui paraissait si lointain que j’y songeais dans mes comtes à dormir comme je songeais à avoir la légion d’honneur ou à être reine d’Espagne... Lorsque Villevieille vint m’annoncer la probabilité de la mention Breslau elle eut l’air de croire que cela me faisait... Enfin les autres en admettant que je pourrais oser songer à une récompense pour moi m’ont donné l’audace d’y songer ou plutôt de me dire que puisque les autres pensent que je puis y rêver, il faut donc que cela soit possible...
Zkrátka — už dobrých pět měsíců o tom sním stejně jako o Cassagnacovi... A ptám se, zda je možné, abych se jím zabývala celý život — a abych pro něj byla jen ta holčička, kterou viděl dvacetkrát a dokonale zapomněl?
Bref voilà bien cinq mois que j’y rêve autant qu’à Cassagnac... Et je me demande s’il est possible que j’en sois occupée toute ma vie et que je ne sois pour lui que la petite fille qu’il a vue vingt fois et qu’il a parfaitement oubliée ?
Neboť zatímco žiji s myšlenkou na něj — zatímco všechny mé činy, všechny mé sny se k němu vztahují — zatímco ho důvěrně vážu ke svému životu — on ani nepomyslí, že existuji, a je mi zcela cizí — to jest já jsem mu zcela cizí. A chtěla bych mít „technicitu slov“ Théophila Gautiera5, abych analyzovala tento jev. Ten pán, s nímž jsem nikdy nebyla sama déle než deset minut v kuse, vstoupil tak hluboko do mého fiktivního života, že kdyby přišel v tu chvíli a oslovil mě Marie, připadalo by mi to přirozené. S nikým jsem nežila tak důvěrně jako s ním — od té doby, co se už nevídáme. Jeho manželství se ani jedinkrát neobjevilo jako překážka — neboť o tom přemýšlím tak, jako jsem přemýšlela o své medaili — tedy v rovině nemožného, snu, jakéhosi nebe, kde se vše děje dle mé fantazie, kde se provdám za krále, kde se stávám vdovou a kde mě mladý poslanec z Gers6 miluje šíleně. Jeho žena také umírá — neboť ženatý muž... za nic na světě.
Car enfin pendant que je vis avec sa pensée, pendant que toutes mes actions, tous mes rêves se rapportent à lui, pendant que je le lie intimement à ma vie, il ne pense seulement pas que j’existe et m’est tout à fait étranger, c’est-à-dire moi je lui suis tout à fait étrangère. Et je voudrais posséder la « technicité des mots » de Théophile Gautier pour analyser ce phénomène. Ce monsieur avec qui je ne me suis jamais trouvée seule dix minutes de suite est tellement entré dans ma vie fictive qu’il arriverait à l’instant et m’appellerait Marie que je trouverais cela tout simple. Je n’ai jamais vécu si intimement avec personne qu’avec lui depuis que nous ne nous voyons plus. Son mariage ne s’est pas présenté un seul instant comme obstacle puisque j’y pense comme je pensais à ma médaille, c’est-à-dire dans l’impossible, le rêve, une sorte de ciel ou tout se fait selon ma fantaisie où j’épouse des rois, où je deviens veuve et ou le jeune député du Gers m’aime à la folie. Sa femme meurt aussi car un homme marié... jamais de la vie.
Nuže — někdo... hleďte — když se mnou Julian mluví o... tom pánovi — připadá mi to docela zvláštní, jako bych mluvila o vzkříšení mrtvého; žiji tak uzavřeně, že ho vidím jednou za rok, ani ne... Tedy zůstává v oblacích — a medaile nebo čestné uznání se stávají... Ráda bych měla to štěstí říci — stávají se hmatatelnými. A jestli letos nic nedostanu, bude to jedna z těch strašných ran, o nichž si člověk těžko udělá představu. A moje smůla je taková... a pomyslete jen — dosud nemám sebemenší nápad, co udělám...
Eh bien quelqu’un... tenez quand Julian me parle de ... ce monsieur, cela me paraît tout drôle comme si je parlais de ressusciter un mort, je vis si retirée que je le vois une fois par an, pas même... Donc il reste dans les nuages et la médaille ou mention devient... Je voudrais bien avoir le bonheur de dire devient palpable. Enfin là je n’ai rien cette année, ce sera un de ces coups terribles dont il est difficile de se faire une idée. Et ma malchance est telle... et songez donc je n’ai pas encore la moindre idée de ce que je ferai...
Zkrátka — měla bych si na tu pohromu předem zvykat... Jen na to pomyslím a hned jsem jako v ohni — a také si myslím, že jsem se nechala okrást mistrem Lorenzem. (Vypadá to, že blouzním — ale všechno souvisí: studie od Lorenza může posloužit jako obraz.)
Enfin il faudrait d’avance m’habituer à ce désastre... Rien que d’y penser je deviens en feu et aussi je crois que je me suis laissée voler par maître Lorenzo Q’ai l’air de divaguer, mais tout s’enchaîne, l’étude de chez Lorenzo peut faire un tableau).
Poznámky
Pozn. překl.: Alcázar — maurský královský palác v Seville, přestavovaný v průběhu staletí; dnes patří k nejlépe zachovaným maursko-andaluským palácovým komplexům v Evropě. ↩
Pozn. překl.: V originále španělsky: „salada“ — doslova „slaná“, přeneseně „šarmantní, vtipná, kořeněná osobnost“; v Andalusii oblíbený kompliment pro živou, přitažlivou ženu. ↩
Pozn. překl.: „Pavel a Virginie“ (Paul et Virginie, 1788) — román Bernardina de Saint-Pierre o dvou dětech vychovaných spolu na Mauriciu, končící ztroskotáním a smrtí. ↩
Pozn. překl.: Louise Breslau (1856–1927) — malířka švýcarského původu a Mariina spolužačka z Académie Julian; na Salonu 1881 získala čestné uznání. ↩
Pozn. překl.: Théophile Gautier (1811–1872) — francouzský spisovatel a kritik proslulý přesností a bohatostí svého slovníku; zemřel devět let před tímto zápisem. ↩
Pozn. překl.: Poslanec z Gers — Paul de Cassagnac (1843–1904), bonapartistický novinář a politik, poslanec z departementu Gers; Marie k němu chovala tajnou vášeň. ↩