Pondělí 14. března 1881

Je mi lépe.
Ruský car byl zavražděn. Podrobnosti vám podají noviny, doporučuji vám zvláště Rochefortův článek, který velmi případně říká, že vrazi onoho muže nepřepadli zrádně.
Začalo se prosbami o trochu svobody a o ústavu, pak se vyhrožovalo. Nic nepomohlo.
Doufám, že následník Alexandr III. okamžitě dá sněmovny a odpovědné ministry.
Tragická smrt toho starce ovšem vzbuzuje jistý soucit, sice nepatrný, ale člověk se z ní téměř musí radovat, pomyslí-li na ten příšerný zmatek, který v Rusku vládl, na ten ohavný režim, jenž nás spravoval, na úřední krkolomnosti, na drancování země úředníky, na zvůli, na bídu lidu! Ostatně mě ta událost nechává klidnou, rozohňuji se jen při pomyšlení na nešťastný úděl našeho lidu a na vše, co by bylo třeba pro zemi udělat.
Bylo by dobré nemít vůbec žádného císaře, ale takhle zprudka na to ještě nejsme připraveni. Nový je velmi liberální, ale to jsou všichni, když se chopí moci. Starý jím byl, osvobodil nevolníky a šestadvacet let z toho žil, aniž by udělal cokoli dalšího. Dá-li nový sněmovny a odpovědné ministerstvo, inu, bude to velmi dobré a vykoná tím vše. Pak to bude věc všech.
Jdu si lehnout se slovy: Ať žije Všeobecná republika.

Poznámky

Pozn. překl.: Car Alexandr II. byl 13. března 1881 v Petrohradě zabit bombou členů revoluční organizace Narodnaja volja.
Pozn. překl.: Henri Rochefort (1831–1913) — radikální republikánský novinář a polemik, zakladatel listu La Lanterne, později píšící pro svůj nový list L'Intransigeant. Jeho článek sympatizoval s politickou logikou atentátu.
Pozn. překl.: Alexandr III. (1845–1894) ve skutečnosti učinil pravý opak: rozdrtil reformní hnutí a samoděržaví ještě utužil.
Pozn. překl.: Rolnická reforma z roku 1861, jíž Alexandr II. osvobodil ruské nevolníky, byla jeho hlavním trvalým činem.