Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 2. září 1880

„Ostatně mnoho četl, opatřoval si to hluboké a vážné vzdělání, které člověk získá jedině sám od sebe a jemuž se oddali všichni lidé nadaní mezi dvacátým a třicátým rokem.“ Tahle věta sebraná u Balzaca mi lichotí.
Ale poslyšte, pronajala jsem si zahradu v Passy, rue de Ranelagh 65, abych dělala studie pod širým nebem. Začínám Irmou, nahou, pod stromem, do půl těla, v životní velikosti.
Je ještě dost teplo a je třeba si pospíšit. Takhle plyne život. A já se divila, že nedělám žádné dobyvačné úspěchy, ale kromě svých dodavatelů – kdopak mě vidí? Inu, raději ať je to tak; nevím, čím to je, ale mám jakousi předtuchu nevím čeho, zdá se mi, že mě potkají trampoty, nějaké… Zkrátka, uzavřená a sama, při práci, se budu domnívat, že jsem v bezpečí… ale muži jsou tak hloupí a tak zlí, že vás přijdou hledat i ve vašem koutku, jen aby vám ublížili.
Ale co se může stát? Nevím, něco, co někdo vymyslí nebo překroutí, řeknou mi to a budu z toho mít trápení…
Anebo se přihodí nějaká podlost… ne vážná, ale smutná, pokořující, zkrátka v mém duchu. To všechno má daleko k cestě do Biarritzu.
– Jeďte tam přece, říkala mi stará Gavinová, musíte tam jet, uvidí vás, poznají vás. Tohle není život pro dívku. Řeknu to vaší matce nebo tetě, musí si nechat ušít šaty a aspoň vás zavést na ministerstvo zahraničí, abyste si trochu zatančila… Zkrátka pojedete do Biarritzu, je to velmi elegantní, uvidíte tam společnost.
I prkýnko! jak se říká ve velkém světě. Zkrátka, jen ať mě nechají na pokoji, já klidně, když to nejde jinak, zůstanu zavřená… ve své zahradě v Passy.
Ať tak či onak, to je hrozné mládí pro ženu. Muž trpí do třiceti let, ve třiceti si vydobude místo, prorazí a užívá si života. Ženu pronásleduje přízrak staré panny. Dejme tomu, že mám talent, dost na to, abych se obešla bez všech, tak ve šestadvaceti; mladý muž slavný v šestadvaceti je takový malý zázrak. Žena je jen dívka skoro odkvetlá, má talent, ale v tomhle věku se všechno stává obtížným, a pak by to ještě nic nebylo, ale… čekat tak dlouho! Ne, ani to ještě není ono, už nevím.
Zkrátka, bohatá, proč se nevdala dřív? Vždyť se předpokládá, že jsem si klidně chtěla koupit titulovaného manžela; něco za tím vězí, co? Neuvěří, že jsem pohrdala lovci věn, a pohrdala jimi nejen z morálky, ale i proto, že mi to s mým ubohým věnem připadá žalostné. Kdybych měla tři sta tisíc franků renty, koupila bych si nějakého pána, ale kdybych měla tři sta tisíc franků renty, nebylo by toho třeba, všechny dveře by byly otevřené a mohla bych najít… Zkrátka, co k tomu říct…