Pondělí 21. června 1880

Co je vážně pěkné, je Figaro, který píše, že se rodina Cassagnacových sešla na křtinách na zámku v Garges (Seine-et-Oise) u pana Couveleta, tchána pana de Cassagnaca. Ne, ale ti Couveletovi a ti Acardovi a to špinavé manželství... fuj! To tu modlu dokonale boří.
S paní Gavinovou jsme od tří do sedmi obíhaly obchody. Teď, když už tu není Soutzo, začínají znovu ty neuvěřitelné večery samotářky uprostřed Paříže!
Paní Randouinová má od minulého týdne chlapečka, byly jsme se na ni podívat. Manžel je velmi spokojený. Říká se, že to dítě má s panem Delattrem. Ta krásná Odette udělala všechno, co mohla, aby zbohatla, a nepovedlo se jí to.
Randouinovi jsou na tom finančně velmi zle, ačkoli je obklopuje přepych a elegance.
Nu, myslím, že je smutné nedojít k ničemu, když člověk přinesl všechny oběti.
Jaké ticho. Člověk zhltne sedm osm novin, a pak... jenže já nepotřebuji noviny, potřebovala bych ty, kdo je píší, ty, o nichž se píše, to všechno, zkrátka život... a já jsem tu doma jako mrtvá.