Sobota, 16. listopadu 1878

Robert-Fleury byl dnes s Breslau velmi spokojený a vybídl ji, aby něco připravila pro Salon, dodávaje, že bude přijata – on se za to zaručuje.
V kresbě jsem se Breslau vyrovnala; co má navíc, je praxe; teď si musím dát tolik a tolik měsíců, abych malovala jako ona, neboť nedokážu-li to, nejsem nic mimořádného.
Vidíte, musí to být; vracím se z Versailles, kde jsem byla s mámou a Dinou a s Gavinim; jsem v politice až po krk, je to hloupé, ale je to tak; čtu republikány, kteří mě uklidňují tím, že Cassagnaca pomlouvají, čtu i reakcionáře, kteří mě dráždí tím, že ho velebí.
Jaký hrozný výsměch osudu! Proč jsem žena! Nepatřičná, neužitečná a absurdní. Z Paula by byla tak rozkošná dívka a ze mě by byl slavný muž.