Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 3. dubna 1878

Slavnost byla velmi zábavná — ale já jsem se nebavila, přestože jsem měla výrazný kostým. Byl to kus tmavé orientální látky, který jsem obdivuhodně drapírovala tak, abych se zcela skryla. Velmi dlouhá černá vlečka zdobená lemováním ze starého zlata v souladu s vrchem, špičaté černé střevíce vyšívané zlatem. Černé vlasy a černozlatá gáza — a pak škraboška.
[Na příč stránky: zapomínám na potok žlutých, červených a tmavě modrých stuh, jež odpovídaly tisíci barvám drapérie a splývaly celou délkou vlečky od vrcholu zad]
Za sebou jsem vláčela Mouzaye s dcerou, mou maminku a Dinu.
Díky Mouzayovi jsme dostaly lístky. Uchovám vám zprávu z „Figara“, která je velmi věrná.
K mé smůle jsem promluvila s Boydovými — a ty neměly nic lepšího na práci než nás prozradit všem. Jsem z toho dost nespokojená — pro jednou jsem byla skutečně k nepoznání. Ostatně to mi řekl každý — a nebýt těch idiotek, které nesnáším, bylo by vše rozkošné. Jde-li se tam v rodinném kruhu, nikdy to nestojí za nic. Nebyla jsem v dobré formě — ale dvořili se mi; ostatně ať mám duchaplnost nebo ne, nemám ráda mnoho věcí tak jako chození v masce. Ta svoboda říkat cokoli mě okouzluje — a co se týče svobod, jaké by si kdo chtěl dovolit se mnou, ihned tomu učiním takový pořádek, že je to půvab.
Nechala jsem Marii (mou tetu) napsat dva dopisy — nejprve tento:
Drahý Multedo, půjdeš-li k panu d'Osmondovi, požádám tě, abys mi nabídl rámě. Nebudu-li tam v půlnoci přesně, jsi volný:
Korsika a Vico.
A zde druhý dopis:
Drahý příteli,
Pět žen vás bude v půlnoci čekat u pana d'Osmonda.
Vyberete si, nebo přejdete dál — v tom posledním případě se pokusíme utěšit.
Poslala jsem to tak na zdař Bůh — neboť ten dotyčný není v Paříži, třebaže byl uveden mezi pozvanými.
Bylo tam to nejlepší mládí Paříže — vydáno dost duchaplnosti, ale ukázáno málo krásy. Co se týče žen — většina je velmi krásná, a není divu, že se opouštějí dámy ze světa, počestné ženy, aby se šlo za oněmi.
Do ateliéru jsem nešla ani včera celý den, ani dnes.
Alexandre odjel do Ruska. Moje teta odjela do Nice s Etiénnem, jenž pojede do Ruska a pak se sem vrátí, přijav tetu zpět v Nize. Jeho žena zůstává u nás.
Konkurs mě neznepokojuje — jsem, bohužel, až příliš jistá výsledkem. Zítra od osmi budu kreslit.
Lituji, že jsem včera nebyla v lepší náladě — bylo tam tolik slavných lidí.

Poznámky

Pozn. překl.: „Le loup“ — malá černá maska zakrývající oči, nošená na maškarních bálech. ↩