Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 19. března 1878

Dina a já večeříme u Boydových. Kromě nás tam byli ještě pánové d'Andigné, Clapp nebo Clack, Philippini a Multedo. Tento poslední je synem markýze de Multedo, Korsičana a bonapartisty. Dost pohledný muž, blonďatý, dost elegantní a ne hloupý. Večer přibude ještě jedna dáma, která zpívá, a čtyři páni — Goldsmid, pan de Morgan, pan de Plancy (syn barona proslulého hazardem a baronky proslulé svými vztahy s princem Jérômem) a jeden Švéd. Berthe, která je trochu jako madame Sapogenikoff, je přesvědčena, že ji pan de Multedo již několikrát požádal o ruku, takže její hezká ovčí tvářička nemohla jinak než vypadat dotčeně, když se mi ten pán začal co nejhorlivěji dvořit.
Mluvil o všem tím vášnivým italským způsobem a
zamilovaným, který nemůže být žádné ženě nepříjemný. A pak ten způsob, jak pohazoval hlavou — připomíná ten Cassagnacův.
Švéd zná madame Boje. Ostatně v neděli půjdu do švédského kostela zjistit, zda je madame Boje onou blondýnou z kostela Saint-Augustin o svátku 15. srpna.
Myslím, že jsem byla středem pozornosti; myslím také, že ostatní ženy byly nespokojeny. Co se týče pana de Multedo — ten se ode mne nehnul.
Šli pro mou mandolínu. Měla jsem strach a hrála jsem špatně. Ale myslím, že jsem byla hezká.
Večer přišla máma, takže jí bylo představeno několik pánů.