Čtvrtek 14. ledna 1875

Ve čtvrtek jdeme k Ferrymu, k Laferrièrové, kam vstupuji ne bez jistých obav, ale Caroline je snesitelná, a objednávám tři šaty a plášť: jedny jednoduché šedé městské šaty, jedny z bílé vlny s bílými šněrováními a olivovými knoflíky a jedny bílé hedvábné a barežové vyšívané hedvábím barvy parmských fialek. Pelerína s černým rukávníkem lemovaným skunkovou kožešinou.
Všechny ty věci se mi líbí a odcházím okouzlená, pak k de Vertus, bílý saténový korzet, a konečně k Rebouxové, šedý klobouk a měkký a ladný plstěný s peřím. Pak k Duvalovi, s tím posledním budou nějaké potíže, předpokládám, neboť když se objednával nábytek, řekl, že teta zaplatí, jak uzná za vhodné, ona si myslela, že se bude platit tak, jak navrhoval Schmit, tedy v průběhu několika let, jako platí kněžna Suvorovová.
Teta si to myslela, ale udělala chybu, že to Duvalovi neřekla, ten ostatně pokaždé, když s ním mluvila o platbě, říkal, že je to, jak si bude přát, že je na ní, aby si zvolila podmínky, že udělá, jak bude chtít.
Dost podezřelý způsob odpovědi.
Teď pan Duval říká, že nemyslel na několikaletý odklad, ale že rozuměl tomu tak, že bude zaplacen v průběhu roku.
Tak to je celá věc.
Bože, jen aby to nezpůsobilo velké nepříjemnosti.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „skunks" – kožešina ze skunka.