Středa 14. října 1874

Vzala jsem si svou první hodinu s Lausselem, odtud jsme jely na několik míst, k obchodníkům s koberci, kamnářům atd.
Jak je zařizování domu namáhavý úkol, nemá-li člověk mnoho peněz. Posílají deset tisíc franků z Ruska a dopis na koně je napsaný. Bože, zařiďte, aby ten kůň přijel a abych se z něj těšila!!!
(Ostendský klobouk, docela dobré, ve srovnání s dříve, nádherné.)
Zlobím se, protože dvakrát jsem se začervenala, když jsem viděla d'Audiffreta! Naštěstí jsem rudla, teprve když už byl daleko, ten tvoreček se pokaždé otáčí a dívá se na mne naléhavě; nad čím jsem se několikrát usmála, neboť jsem si pohledy, které mi věnuje, nevyložila urážlivě.
Vzaly jsme si předplatné na lóži u jeviště v prvním patře, a dnes večer jsou všichni v divadle. Já zůstávám u mámy (spím u tety), vpravo spí Sandwich, vlevo na posteli Dori; naproti na pohovce Bagatelle, přede mnou je podnos se studeným kuřetem a ovocem. Čas od času zpívám Requiem, po kterém šílím.
Předevčírem strávil Gambart hodinu u nás. Má ducha a navzdory svému věku je zcela jako mladý muž, plný ducha, [Škrtnuto: plný] energie a zdraví. Ach! Kdyby se Dina stala paní Gambartovou. Pro mne je to příliš sprosté a staré, ale pro ni by to bylo něco velkolepého, jak říká A. Foster.
Té drahé Dině je přes devatenáct, bez sebemenší krásy v obličeji a velmi průměrného těla.
[Na okraji: Mýlila jsem se, má krásné tělo a vlasy nejkrásnější a nejsvětlejší popelavě plavé na světě, které jí sahají pod kolena.]