Neděle 20. září 1874

Přišly jsme pozdě na mši, tak jdeme k Renardovi a pak k ženě jáhna.
Beru už čtyři nebo pět dní železo, a ne proto, ale bezpochyby z vůle Boží, se mi daří dobře a v obličeji vypadám lépe.
Odtud jedeme na dostihy do Bois de Boulogne. Mé šedé šaty s živůtkem zdobeným zeleným sametem jsou strašně ušité, cítím se v nich jako Nabukadnezar, když byl proměněn ve zvíře. Není vidět postavu ani nic, jsem znetvořená v těch prokletých šatech!
Viděla jsem také pána, kterého jsem kdysi nazývala šaty z Garachu.
Po dostizích jsme dvakrát projely Champs-Élysées a vrátily se znovu k Renardovi. Šaty z Garachu byl s tím bledým Doriou.
Zapomněla jsem na to nejdůležitější, dvakrát jsme potkaly hraběte de Tanlay, stále stejného s jeho milým úsměvem.
[Škrtnuto: Večer znovu vidíme „Orfea v podsvětí".]