❦

Sobota 28. března 1874

Konečně! Vracím se ke svým sešitům.¹

Enfin ! resume my livres.

Jedeme do Monaka, vyjeli jsme v jedenáct hodin, máma, teta, Mačenka, Dina, Walitský, Sťopa, Paul a já (hnědé šaty, dobře). Všichni střelci se shromáždili na konci nádraží, ale postupně se přibližovali a nakonec Galve, Lambertye, Furstenberg a pár hnusáků přišli a usadili se v kupé vedle našeho.

Nous allons à Monaco, nous partîmes à onze heures, maman, ma tante, Machenka, Dina, Walitsky, Stiopa, Paul et moi (robe brune bien). Tous les tireurs étaient rassemblés à l'extrémité de la gare, mais peu à peu ils vinrent plus près et enfin Galve, Lambertye, Furstenberg et quelques saletés vinrent se placer dans le compartiment voisin du nôtre.

Co jsem jen provedla, že se mnou tak zacházejí! Ten Lambertye, ten parvus Fedus, ta malá mastná bytůstka vrásčitá a směšná se opovažuje na mě dívat a smát se! Oni, on, Furstenberg, Galve a Zualart, hrůza bez jména, stáli u svého kupé vedle nás a Fedus, ne ta bytost [Škrtnuto: nehodná] si nezaslouží přezdívku, ale budiž, Fedus je kratší. Nuže, Fedus se mi díval přímo do tváře, ten lišák se postavil tak, aby ho nikdo u nás kromě mě nemohl vidět. To už není ani zábava, ani žert, je to prostě urážka, hrubost, drzost, které se nic nevyrovná. Co si o mně myslí? Nebo jsem snad směšná, Bože můj, teď mám v hlavě, že jsem směšná, a ta myšlenka mě směšnou učiní. A je to jeho vina. Jak jsem jen mohla říct můj hněv, ano můj hněv, kvůli Obelisku, ale to není pravda, nikdy to nemůže být, je to věc nemožná; je příliš ošklivý a směšný.

Qu'ai-je donc fait pour me voir maltraitée de la sorte ! Ce Lambertye, ce parvus Fedus, ce petit être huileux ridé et ridicule ose me regarder en riant ! Ils, lui, Furstenberg, Galve et Zualart, une horreur sans nom, restaient près de leur compartiment à côté de nous et Fedus, non cet être [Rayé: indigne] ne mérite pas un surnom, mais soit Fedus c'est plus court. Eh bien Fedus me regardait droit en face, le rusé il s'est placé de sorte que personne chez nous excepté moi ne pouvait le voir. Ce n'est plus ni un amusement ni une plaisanterie, c'est simplement une insulte, une grossièreté, une *insolence* que rien n'égale. Qu'est-ce qu'il pense de moi ? Ou suis-je ridicule, mon Dieu, maintenant j'ai dans l'idée que je suis ridicule et cette idée me rendra ridicule. Et c'est à lui la faute. Comment ai-je pu dire *mon dépit*, oui *mon dépit*, pour l'Obélisque mais ce n'est pas vrai, ce ne peut jamais être, c'est une chose impossible; il est trop laid et ridicule.

C Je to nový příchozí.

C C'est un nouveau venu.

O Zapomeňte na tu holou lebku.

O Oubliez son crâne nu.

M Ale pomyslete na ten úsměv

M Mais songez à son sourire

T Všichni [Škrtnuto: obdivujte jeho úsměv] se začnete smát

T Tous [Rayé: admirez son sourire] vous commencerez à rire

E A nad sebou ztratíte vládu.

E Et sur vous perdrez l'empire.

d Hádejte, kdo to je

d Devinez qui il est

e A zde je jeho portrét

e Et voici son portrait

L Ten ohavný tvor

L L'abominable créature

A S hlavou úhoře

A A la tête d'anguille

M Ubohý, hloupý, usmívající se

M Misérable, stupide, souriant

B Žehná přírodě

B Bénit la nature

E A spokojen, že je úhoř

E Et content d'être anguille

R Pořád se směje jako dítě

R Rit toujours comme un enfant

T Takový je okouzlující Fedus

T Tel est Fedus charmant

I Má svůdný nos

I Il a un nez séduisant

E Je plešatý, malý, zvadlý, vyšňořený.

E Est chauve, petit, fané, pimpant.

Tak definuji tohoto drzého tvora. Právě jsem zimprovizovala tyto příšerné verše, ale jsem tak strašně rozzlobená! Ten malý klobouček se na mě poprvé podíval zpříma a dost příliš odvážně.

Voilà comment je définis cette impertinente créature. Je viens d'improviser ces vers monstrueux, mais c'est que je suis tellement en colère ! Le petit *chapeau* m'a pour la première fois regardé en face et assez trop bravement.

Když jsme dorazily do Monaka, vystoupily jsme, já, Mačenka, Paul a Walitský, a šly jsme pěšky ke kasinu, zbytek jel kočárem. Cestou jsme zanechaly vizitky u slečny Kolokolzovové, která koupila vilu na [nečitelné].

Arrivés à Monaco nous descendons, moi, Machenka, Paul et Walitsky, nous marchons jusqu'au casino, le reste va en voiture. En passant nous laissons nos cartes chez Mlle Kolokolzoff qui a acheté une villa à la [illisible].

Nejdříve jdeme do herních sálů, sázím přes mámu, nudím se, není tu nic než prach; o půl třetí jdu na oběd se Sťopou a Paulem. Usadily jsme se v koutě, za paravány vlevo od vchodu. V tu hodinu tam nebyl nikdo, ale najednou vešel kníže Wittgenstein s Madame, v šedých šatech, šedě zahalená. Připadal mi neobyčejně hezký, na něj. A takové krásné způsoby — dívá se s přivřenýma očima, jako by se díval do slunce, což mi připomíná vévodu. Dívám se tak, když jsem v rozpacích nebo cítím, že se červenám. Byl tak hezký, že jsem si nemohla pomoci a myslela na něj stále znovu; myslím, že to je pití, co ho hyzdí.

Avant tout nous allons dans les salles, je joue par maman, je m'ennuie, il n'y a que poussière; à deux heures et demie je vais déjeuner avec Stiopa et Paul. Nous nous sommes placés dans un coin, derrière les paravents à gauche en entrant. Il n'y avait personne à cette heure, mais tout à coup entre le prince de Wittgenstein avec Madame, une petite robe grise, voilée de gris. Il m'a paru extraordinairement beau, pour lui. Et de si belles manières, il a une manière de regarder *avec les yeux plissés* comme si il regardait le soleil qui me rappelle le duc. Je regarde ainsi lorsque je suis embarrassée ou que je me sens rougir. Il était si beau que je ne pus m'empêcher de penser à lui plusieurs fois, je crois que c'est la boisson qui l'enlaidit.

Jdu na střelnici s Paulem, ale zůstáváme na poslední terase, nechci sestupovat mezi tu lůzu. Starý Furstenberg, jakmile mě spatřil, dívá se na mě a nasazuje si monokl na [Škrtnuto: minutu dvě] několik okamžiků. Nevěnovala jsem tomu pozornost a pokračovala jsem v hovoru a smíchu s Paulem. Střelci jsou tak mizerní, že jsem se nudila, a pak, nerozumím zábavám bez společnosti, takže ve společnosti svého bratra jsem se nudila, střelnice sama o sobě skýtá jen pramalý zájem.

Je vais au Tir avec Paul, mais nous restons sur la dernière terrasse, je ne veux pas descendre parmi toute cette canaille. Le papa Furstenberg, aussitôt qu'il me vit, me regarde, mettant **le monocle à l'œil** pendant [Rayé: une ou deux mn.] quelques instants. Je n'y ai pas fait attention, et je continuai à parler et rire avec Paul. Les tireurs sont si misérables que je m'ennuyais, et puis je ne comprends pas les amusements sans société, ainsi, étant avec mon frère, je m'ennuyais, le Tir par lui-même ne présentant qu'un intérêt médiocre.

Salting vyhrál nádhernou vázu, nízkou, oválnou, velkou. Dva muži nesli obrovskou bednu, která ji ukrývala; poprosila jsem, aby mi ji ukázali, a udělali to.

Salting a gagné un magnifique vase, bas, ovale, grand. Deux hommes portaient l'énorme boîte qui le renfermait, j'ai prié qu'on me le montre, ce qu'on a fait.

Na střelnici nezůstávám dlouho. Vlakem v pět hodin odjíždíme zpět do Nice, já, Mačenka, Dina a Paul. Ostatní jsou přikovaní ke stolům.

Je ne reste pas longtemps au Tir. Avec le train de cinq heures nous repartons pour Nice, moi, Machenka, Dina et Paul. Les autres sont cloués aux tables.

Večer ruleta a skrytý hněv na Feda, zdá se mi, že se posmívá, a já zuřím.

Le soir, jeu à la roulette et colère cachée contre Fedus, il me semble qu'il se moque et je rage.

Zůstáváme samy s Dinou, dlouho si povídáme, tančíme menuet (viz konec knihy), prohlížíme si rytiny slavných žen, které jsem si objednala.

Nous restons seules avec Dina, causons longtemps, dansons le menuet (voir la fin du livre), regardons les gravures des femmes célèbres que j'ai fait venir.

Jsem unavená, jsou dvě hodiny.

Je suis fatiguée, il est deux heures.

Ještě není neděle, je sobota, tak jsem se dnes večer s deníkem pospíchala, že je prázdný a hloupý a připomíná závod. Škoda, že je Lambertye tak ošklivý, dříve hrál roli v mých snech, ale vstupoval do nich jen jako postava, kterou musí zahnat... zkrátka.

Ce n'est pas encore dimanche, c'est samedi, je me suis tant dépêchée de faire mon journal ce soir qu'il est vide et bête et représente une course. C'est dommage que Lambertye est si vilain, avant il jouait un rôle dans mes rêveries, mais il n'y entrait que comme un personnage qui doit être chassé par... enfin.

Včera jsem si vymýšlela pohádku, abych usnula, byla jsem vdaná za Lambertyeho a ukazoval mi své pozemky, jeli jsme na koních... když tu najednou se objeví jiný obraz, jedu na koni s vévodou z Hamiltonu v Anglii a projíždíme jeho panství,¹ byla jsem omráčena, neboť ten rozdíl je nadlidský, nepopsatelný, nepředstavitelný. Pocítila jsem ten rozdíl a pocítila jsem také, že to už nemůže být, plakala jsem zoufalstvím.

Hier je m'imaginais un conte pour m'endormir, j'étais mariée à Lambertye et il me montrait ses terres, nous étions à cheval... lorsque tout à coup un autre tableau se présente, c'est que je suis à cheval avec le duc de Hamilton en Angleterre et nous parcourions ses *estates,* j'étais foudroyée car la différence est surhumaine, indécrivable, impossible à imaginer. J'ai senti cette différence, et j'ai senti aussi que ce ne peut plus être, j'ai pleuré de désespoir.

Pak jsem si vzpomněla na ta slova z Galignaniho:¹ „Then the duke of Hamilton conducted his bride along the isle etc"² — Ale to je nemožné — vykřikla jsem nahlas a prudce kopla do přikrývky a znovu jsem se dala do pláče. Opravdu, zdá se mi to nemožné.

Puis je me rappellai de ces mots du "Galignani": "Then the duke of Hamilton conducted his bride along the isle etc" - Mais c'est impossible - m'écriai-je tout haut, et donnant un violent coup de pied à ma couverture, je me remis à pleurer. Vraiment, ce me semble impossible.

Teď si myslím, že Fedus bude zcela vyhoštěn z mých románů, vzala jsem si ho za obětního beránka, musím si vybrat jiného, protože ten ubohý Fedus mi od dnešního dne připadá odporný.

Maintenant je crois que Fedus sera entièrement banni de mes romans, je l'avais pris pour servir de souffre-douleur, il faut que je choisisse un autre, car ce pauvre Fedus me paraît dégoûtant depuis aujourd'hui.

Řekla jsem dnes večer Dině, jak jsem rozzlobená, neboť není nikoho, kdo by mě mohl chránit před drzými pohledy toho malého netvora, není nikoho, kdo by ho naučil se chovat. Budu si stěžovat mámě, možná něco vymyslí, protože trpím kvůli těm drzostem, které nemohu ani zastavit, ani pomstít.

J'ai dit à Dina, ce soir, combien je suis fâchée, car il n'y a personne qui puisse me garantir des regards impertinents de ce petit monstre, il n'y a personne qui pourrait lui enseigner à se conduire. Je vais m'en plaindre à maman, peut-être elle imaginera quelque chose, car je souffre à cause de ces impertinences que je ne puis ni empêcher, ni venger.

Ten nedostatek ohleduplnosti, ta naprostá neúcta mě vyvedou z míry. Seděla jsem s tetou na taburetu v prvním salonu a pozorovala lidi, kteří museli procházet docela blízko, a říkala si, že kdyby to byl Lambertye, nastrčila bych mu slunečník, aby zakopl a rozbil si svůj zamilovaný zobáček — to je teprve zobák!

Ce peu de considération, ce manque complet de respect me mettent hors de moi. Assise avec ma tante sur le pouf du premier salon je pensais en regardant les gens qui étaient obligés de passer tout près que si c'était Lambertye je lui aurais *mis* mon ombrelle pour qu'il tombe et se casse son Bec amoureux, voilà un vrai Bec !

[Pozn. red.: zde byla v deníku Mariina kresba.]

Jistě, je to dětská pomsta, ale jak ráda bych ji mohla vykonat. Cítím se hluboce ponížená, musím snášet ty posměšné a drzé pohledy, toužím po pomstě, jaké pomstě? Hlouposti! Dětinskosti! Ale ty odporné úsměvy přesto existují. Ach, jak se cítím nicotná, ponížená, uražená!

Certes, c'est une vengeance d'enfant, mais que je voudrais bien pouvoir faire. Je me sens profondément humiliée, devant subir ces regards moqueurs et impertinents, je désire la vengeance, quelle vengeance ? bêtises ! enfantillages ! mais les sourires odieux n'en existent pas moins. Oh que je me sens méprisable, humiliée, vexée !

Jak závidím těm, které jsou respektovány. Ale proč jsem tak nešťastná. Jsem snad směšná!!! Co mě zlobí nejvíc, je to, že si beru k srdci hlouposti. Nemohu si je nebrat k srdci. Celý život se skládá z hloupostí a celý život není nic než jedna velká hloupost. A nedokázat nic udělat! Ó ta zuřivost!

Comme j'envie celles qu'on respecte. Mais pourquoi suis-je si malheureuse. Est-ce que je suis ridicule !!! Ce qui me fâche le plus, c'est que je prends à cœur les bêtises. Je ne puis ne pas les prendre à cœur. Toute la vie est composée de bêtises, et toute la vie n'est qu'une grande bêtise. Et ne pouvoir rien faire ! O rage !

Jak jsem směšná. Co je ještě horší, ukazuje mě mužům, kteří jsou s ním, a ti se na mě také dívají. Ten Zualart, ráno jsem mu chtěla vyškrábat oči! A proč jsem takto mučena! Proč! Co jsem udělala. Proč se mnou tak zacházejí. A nikdo, kdo by mě bránil! Bože můj! Jsem příliš rozhořčená, než abych plakala!

Que je suis ridicule. Ce qui est pire encore, c'est qu'il me montre aux hommes qui sont avec lui et qu'ils me regardent aussi. Ce Zualart, j'aurais voulu arracher les yeux ce matin ! Et pourquoi suis-je martyrisée ainsi ! Pourquoi ! Qu'ai-je fait. Pourquoi suis-je traitée ainsi. Et personne pour me défendre ! Mon Dieu ! Je suis trop indignée pour pleurer !

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicko-francouzsky: „resume my livres" — Marie mísí anglické sloveso s francouzským podstatným jménem (knihy/sešity). ↩

Pozn. překl.: V originále anglicky: „estates" — panství, statky. ↩

Pozn. red.: Galignani's Messenger — přední anglicky psaný deník na kontinentu, vydávaný v Paříži od roku 1814. ↩

Pozn. překl.: V originále anglicky: „Pak vévoda z Hamiltonu vedl svou nevěstu uličkou atd." ↩

Přehled sešitu Další záznam