Sobota 1. března 1873 [Marie omylem napsala 28. února]

Krásné počasí. Máma byla včera v Monaku, viděla Boreela a mluvila s ním. Gouchkevitch říkal, že se při večeři bál, aby se Boreel kvůli Prusku nepodral s Gagarinem, byl tak zlý, špatný; ráno se u nás o něm mluvilo. Na promenádě ve tři, když jsem měla vše hotové (vikuňový úbor), mnoho lidí. Neviděla jsem ani jednoho, ani druhého, už dva dny; to je smutné. Boreel je nejspíš na matiné v Cercle Masséna, je sobota. Kolem šesté chtěla máma jít na matiné, vstoupily jsme spolu, obešly jsme sál jednou dokola a zasypávali nás pozdravy, náš příchod vzbudil rozruch; zůstaly jsme jen dvě minuty a všichni se na nás dívali, to proto, že jsme jen vstoupily, rozhlédly se a odešly. Bylo tam dost lidí, oslovovali nás ze všech stran, máma se zavěsila do Nagornoffa, já do slečny Antonské. Zase jsme vyšly a Boreela jsem už neviděla, byl nejspíš v jednom z malých salónků, kam jsme nevešly. Dojem byl celkově velmi dobrý, mám velkou radost. Říkám všem. Náš přijímací den je v pondělí: to jsem už řekla mnoha lidem. Jak jsem ráda, aspoň tak budeme mít známosti. Opravdu jsem velmi spokojená.
na okraji
Píši znatelně lépe.
Ach! Jak jsem šťastná, mám skoro vše, oč prosím, ach! Bože můj. Děkuji! Pane, dej, ať je nám vévoda představen, snažně Tě prosím. I Boreel, protože to, že zdraví mámu, nestačí, chtěla bych, aby znal i mě.
Večer v Opeře (černé hedvábné šaty s výstřihem vpředu, s mušelínovým límečkem, moc sluší, vysoký účes se zlatou čelenkou, žádné ozdoby, opět moc sluší) „Ruy Blas“ a „Nelly“. Jenomže je škoda, že z lepší společnosti tam nebyl nikdo, divadlo bylo dost plné, ale prázdné — nikdo, kdo by se na mě díval. Byla jsem velmi dobře oblečena, jednoduše, jak se sluší a patří!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále francouzsky: „comme il faut“. ↩