Středa 12. února 1873

Když jsem procházela veřejnými zahradami, znenadání jsem se ocitla tváří v tvář vévodovi.
Podíval se na mě a já se podívala na něj.
V duchu jsem k němu promlouvala takto:
„Teď, když mě nikdo nevidí, promlouvám k vám. Chtěla bych vám pohledem dát najevo vše, co k vám cítím.“
Znovu se na mě podíval s velkou zvědavostí a odešel pomalým krokem. Kdybych se ohlédla, mohla jsem ho vidět ještě déle, ale takto jsem byla spokojená.
Když nás na zpáteční cestě míjel, řekla mi Hélène, která šla se mnou:
„Podívej, vévoda z Hamiltonu! Vypadá jako řezník!“
Ať si říká, co chce – myslím, že se jí taky líbí!
Z vlastní zkušenosti vím, že takhle se mluví o mužích, kteří se vám líbí.
S hodinami angličtiny jsem spokojena (začaly 12. ledna 1872 v Nice se slečnou Collignon) (italštiny 17. března 1872 s Micalettiovou).