Neděle 6. května 1883

Moc bych chtěla pozvat Bastiena ve středu, ale neodvažuji se. Celý den věnuji načrtávání Svatých žen. Prý to tak dělá Bastien – nejprve načrtne bez modela… To jsem udělala i já. Je to v konečném rozměru, takže si člověk dokáže dobře představit výsledek. Tony mi půjčil pravý betlémský šat a Irma je tu – ne aby vážně pózovala, ale jen pro orientaci. Není to nijak velké: 3 metry 26 na délku, 2 metry 50 na výšku. Mohlo by to být tak krásné. Ale jestli…
K večeři Princezna, Alexis, pop. Kolem velkého plátna mladého Rochegrossea se dělá nesmírný rozruch. Andromache je odtržena od syna Astyanakta, aby byl svržen z hradeb. Je to starověké – původní a moderní zároveň. Nikoho nenásleduje, nikým se neinspiruje. Barva a malba jsou nesrovnatelné síly. Dnes není nikoho, kdo by to dokázal. Přidejme k tomu, že je nevlastním synem pana Théodora de Banvilla – to vysvětluje tisk. Ostatně bez ohledu na tento detail: je to neobyčejný temperament. Je mu teprve čtyřiadvacet let a jde o jeho druhou výstavu. Takový by člověk měl být – kompozice, kresba, barva, vše dýchá nesrovnatelnou vášní.
[Přepis. kondenzace: Rozsáhlá analýza uměleckých jmen a jejich vztahu k umělecké dráze – Rochegrosse jako hřmotná skála, Bastien-Lepage jako něžný, Marie Bashkirtseffová jako bizarní/trýznivá, ale slibná atd.]