Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 30. března 1883

Od dnešního dne chci označovat dny bílou, šedou a černou tečkou — a na konci roku udělám součet.
Dnes jsem pracovala až do šesti hodin — v šest, protože je ještě světlo, jsem otevřela balkónové dveře, abych slyšela zvonit kostel a dýchala jarní vzduch při hře na harfu.
To není den šedý ani bílý — je třeba ještě jednoho výrazu. Podívejme. Černá, šedá, bílá — a jako dnes to bude — a krásná bude růžová. Dobře. Ano — dnes je to bílé. Jsem klidná, dobře jsem pracovala — pak jsem se umyla, oblékla bílé, hrála hudbu — a nyní píši, klidná, spokojená, těšíc se z tohoto interiéru, jenž jsem si sama zařídila a kde mám vše po ruce. Bylo by tak krásné žít tímto životem... Mezitím — až přijde sláva — a i kdyby přišla — budu jí obětovat dva měsíce ročně a ostatních deset měsíců zůstanu zavřená a pracující... To je ostatně jediný způsob, jak si opatřit ty dva měsíce v otázce.
Co mě trýzní — to je, že se budu muset provdat.
Pak by tu nebylo žádné z těch nízkých starostí o marnivost, jimž nemohu uniknout.
Proč se nevdává? Není již mladá. Přikládají mi sedmadvacet let — a to mě přivádí k zuřivosti. Kdežto jednou provdaná... Ano, ale s kým. Kdybych byla jako dřív... ale nyní to musí být muž dobrý a jemný. Člověk mě může nyní tak snadno zranit a mučit... Musí mě milovat — neboť nejsem dost bohatá, abych si vzala takového, jenž by mě nechal zcela v klidu.
Kdybych měla dvě stě tisíc ročního příjmu, vzala bych si italského knížete a za padesát tisíc ročně budu svobodná. Ale takhle... Musí mít jmění — a to je hrozně těžké. Náhoda dobře může zařídit, abych se líbila bohatému muži — ale pak si mě vezme z lásky a budu muset být stále přítomna... A sláva a malba? Ideálem by byl muž velmi zaneprázdněný a velmi inteligentní. Ale k tomu je třeba aristokratického nebo dost slavného jména, aby ovládalo aristokracii. Z těch posledních nevidím téměř žádného. A pak — proč byste chtěli, aby si mě někdo bral? Pracuji celou dobu — večer jsem unavená a sním o tom, co udělám zítřa.
A cestuji-li, bude to kvůli mému obrazu. Musel by buď sdílet stejné záliby — nebo se obětovat. Stejné záliby — umělec? V aristokracii žádný není — a pravý umělec... Ne. Ale řeknete mi — to nejsou city hodné vás. Jsou. Protože chci vládnout.
A kdybych se provdala za umělce — byl by to triumf pro většinu toho hloupého a přece tak mocného světa. Bylo by to jakési ponížení — po tolika nárocích — pád, smutný konec. Byl by to zároveň velmi příjemný život — ale jsem příliš hrdá, abych necítila skoro pohrdání světa v té půvabné ústraní, kde bychom tvořili mistrovská díla.
Slavný muž se žení — vezme si ženu, jíž miluje, nebo hospodyni. Tento doplněk svého usazeného života — koruna stavby — zorganizuje tak říkajíc svůj dům — a žena je jeho. Obyčejný muž se ožení — a je to totéž. Ale já... [Zamazaná slova: nechci] být tou ženou — já jsem slavný muž — a tedy... Jak to udělat? Zůstat svobodná — to je být v poutech — nebo se sociálně snížit a dávat za pravdu veškerým pomluvám.
A potřebuji jet do Palestiny pro svůj obraz. Jak chcete, abych za sebou táhla celý svět? Kdybych byla vdaná, odcházela bych všude svobodně — a nebylo by co říci.
Je tu Alexis... Kdyby jen měl padesát tisíc ročního příjmu — šlo by to. Jinak se obávám, že by mi pohltil můj příjem — a bez peněz není nezávislosti.
A pak — možná nebudu dost milá. Jaký zájem bude mít na tom, aby si mě vzal?
Vídat mě u stolu? A jinde... A ještě — nesměl by mě milovat příliš — neboť by tím trpěla práce.
Ale přece umělci mají milenky... I Bastien — a to mu nebrání v práci. Vše jedno — myslím, že... Ach! Kdyby se dal najít někdo, kdo vše smíří... Vezměme ještě toto — předpokládejme, že mě bude velmi milovat — ale to bude rok rozruchu — a pak bude buď milovat jinde, nebo mě bude milovat klidně — nebo alespoň jak bych si přála. A je třeba peněz — v případě, že by miloval jinde. Da
Ve všem tom neberu v úvahu své vlastní srdce. Nelze vše předvídat — a pak záleží... a pak se to možná nikdy nestane. A možná to bude Cassagnac... A budu-li vdaná? Inu — přerušila bych s manželem, aniž ho opustila — miluji-li toho druhého tak, že... A pak možná mě manžel oklamal — a to je velmi pravděpodobné — a pak nemám lepší důvod zůstávat než jeho stínem; vždyť bych odpustila za té podmínky — hle pro něho — a pro mé svědomí tu bude jeho zrada, jež mě zbaví slibu.
Zdá se, že se to takto dobře zařídí... a nepředvídané?